Alice in Wodnerland (povídka) 44. kapitola

17. srpna 2018 v 21:10 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


"Michaeli, je tak krásné, jak se chováš k dětem a jak jsi šťastný, když si s nimi hraješ. Z čeho to vlastně pramení?" "To Alice pochopí jen málokdo. Ještě mi nebylo ani šest let a už jsem vlastně neměl pravé dětství s kamarády, volností a objetím někoho blízkého, když mě něco trápilo. Považovalo se to prostě za slabost. Nebyly dárky, vánoce, narozeniny ani svátky. Nejdřív jsem to bral jako samozřejmost. Na pódium jsem měl úspěch a lidi jásali, obdivovali mě. Ale když jsem pak viděl ostatní děti, jak si spolu hrají a ten jiný, bezprostřední kontakt mezi nimi a jejich rodiči, poznal jsem, co mi schází. Chtěl jsem mít otce, který by si se mnou hrál, bavil se, rozuměl mi a smál se se mnou ", řekl a napil se jasmínového čaje, který mu Alice přinesla od Kai z kuchyně. Připomnělo mu to její první návštěvu v Holmby Hills. "A co bratři?"zeptala se. "Ti byli jiní.. já jsem byl jiný ", upřesnil. "Žil jsem vždycky v jiném světě ".
"Traduje se, že při jedné návštěvě v nemocnici jsi byl tak... řekněme nespokojený". "Naštvaný - to je to správné slovo", usmál se Michael. "Naštvaný podmínkami ", přikývla Alice "že jsi asistentovi tiše oznámil, že nebudeš ve městě vystupovat, dokud se to viditelně nezlepší ". "Ano, to se stalo", potvrdil.
"Skutečně bys to udělal?" "O tom nepochybuj. Fanoušci by to určitě pochopili, ale ty děti ne, kdybych nevyužil příležitosti, jak jim pomoct. Ale naštěstí k tomu nemuselo dojít a do dvaceti hodin to bylo v pořádku". Alice se na něj zadívala a usmála se. "To schvaluju. Neznám nikoho, kdo by tak jednal..."
"Konec rozhovoru... mučíš mě ", řekl vzápětí tiše a s neodolatelným výrazem upřel na Alici svůj pohled. "Nevím totiž, jak v něm dál takhle pokračovat", vzal ji náhle kolem ramen a přitáhl ji opatrně k sobě.
"Tohle je důležitější ", poznamenal, načež ji dychtivě a dlouze políbil.
Nemuseli mít žádné obavy, protože bylo nemyslitelné, aby by někdo vešel bez zaklepání.
"Už ten den, kdy jsi přišla, zaujala mě tvoje zvláštní ostýchavost a upřímný úsměv. Dokážeš ještě vnímat krásu v obyčejných věcech, radovat se jako děti. Přitom hodně víš ale nejsi namyšlená. Jakoby do Holmby Hills zabloudila víla. Zamiloval jsem se a vím, že je to vzájemné. Byl bych proto moc rád, kdybys tu zůstala jako má žena. A tak mám teď já jednu čistě hypotetickou otázku. Alice, chceš si mě vzít?"
Zůstala chvíli jako opařená, cítila jak jí narůstá "knedlík v krku" a nemůže dýchat. "Michaeli, ty… ty mě žádáš
o ruku?"

http://www.mp3.xyz/th/m/RWAitfDlp2-.jpg

Dal si ruce na bradu a visel na Alici vážným, laserovým pohledem, který byl vyzývavý a plný očekávání. Pochopila, že je to tak. "Ano", přikývl "Co na to říkáš?" Byl to pro ni šok. Neměla žádné krásné šaty, ani slušivý účes. Jen černou sukni s modrým svetrem a sponky ve světlých vlasech.
Chvilku trvalo, než se vzpamatovala. "Souhlasím. Z celého srdce souhlasím", padla mu do náruče. Vůbec nedbala na papíry a desky které jí s žuchnutím sletěly z kolen a rozplácly se na zemi.
"Nebude to Alice vůbec lehké", varoval ji Michael i když zářil štěstím. "Ten protivný bulvár tě bude mít stejně za zlatokopku a nedají ti pokoj. Už jen kvůli tobě to co nejdéle utajíme a vezmeme se, až skončí turné. Máš ještě celý ten čas možnost rozhodnout se jinak. Respektoval bych to, ale na mém vztahu k tobě by se kvůli tomu nic nezměnilo. Chci konečně začít nový život a do mých plánů už koncerty nezapadají. Myslím si, že toho harcování po hotelích bylo dost".

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama