Květen 2018

Z rozhovorů Michaela s rabbi Shmuley

31. května 2018 v 21:47 Rozhovory


SB:
"Myslíš, že nejlepší by bylo vzít si někoho slavného, aby tě tak nepotřebovali."
MJ:
"Podle mě to pomáhá. Lépe chápou, čím procházíte, protože to sami zažili ".
SB:
"Pomáhají ti ze správných důvodů".
MJ:
"Jo, a nejdou po tvých penězích nebo slávě ".


https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/32407987_1726566574101030_4564236594130714624_n.jpg?_nc_cat=0&oh=6252786a2d16db3efc8fed052403c6c1&oe=5B87FC86


Alice in Wonderland (povídka) 29. kapitola

30. května 2018 v 12:11 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Michael nechal přinést oběd pro sebe i pro Alici radši přímo do pokoje, ale moc toho stejně nesnědl. Jenom se doslova povrtal v hranolkách a zelenině a rybu sotva ochutnal.
Po třetí hodině odpoledne už vyjela od obchodního domu Harrods tři auta naložená hračkami směrem k Royal London Hospital.
Samozřejmě, že před hlavním vchodem už čekala poměrně velká skupina fotografů. Ale auta zaparkovala vzadu
a Michael s Alicí proklouzli dovnitř společně s lidmi, kteří vykládali krabice z aut a nosili je do vestibulu. Tam se
v rychlosti přívítali s personálem. Michael si neodpustil zamávat na chvíli novinářům už z okna prvního patra
a viditelně se bavil tím, jak je vypekl.




Jak Michaelova, tak nemocniční ochranka nepustila nikoho z novinářů dál. Uvnitř byl jenom Michaelův osobní štáb a jeho fotograf. Michael si šel nejdřív promluvit s lékaři a pozorně je poslouchal s rukama založenýma na hrudi. Alice také nějakou chvíli poslouchala, ale nevyznala se tak v odborných tématech. Bylo vidět, že Michael chápe a rozumí všemu přeci jen víc, vzhledem k tomu, že už dlouhou dobu se o situaci zajímá.
Posadila se tedy zatím na chodbu s jedním z velkých medvědů oblečeným do zelené uniformy Harrods a s nápisem na čepici. Nemocniční prostředí nikdy nepůsobilo na Alici dobře. Rozhlížela se kolem sebe, když zaslechla kroky. Sestřička vedla chodbou malou holčičku. Šly jen pomalu a asi čtyřleté devčátko dopadalo hůře na pravou nohu. Jak uviděla Alici, začala sestřičku táhnout k ní. Zajímal jí velice medvěd, kterého držela. "Jůů", natáhla ruku", aby si ho pohladila.
"Ahoj", řekla Alice. "Chceš toho méďu?" podala jí ho. "Chce jít s tebou a čeká tu jestli se ti bude líbit". Holčička vykulila oči, nejdřív stiskla rty, jakoby nechtěla věřit, ale pak si medvěda vzala a s nadšením ho k sobě přitiskla. "Děkujú", vypískla. "Jak se jmenuješ?" zeptala se jí Alice. "Nancy", odpověděla holčička , jednou rukou pevně držela medvídka a druhou podala sestřičce. Ta nejdřív namítla. "Děkujeme, ale.. to přece". "To je v pořádku", usmála se Alice. "Je ve správných rukách, viď?" Chvilku po tom, co odešly, se otevřely dveře a v nich se objevil Michael.

"Tak, už můžem jít Alice. Omlouvám se, jestli jsi čekala moc dlouho". "Ne, vůbec ne". "Kdepak máš medvěda? " všiml si. "Už má svého majitele. Šla tudy jedna malá princezna, tak si ho odnesla". Michael se po dlouhé době usmál tím svým milým úsměvem, který rozzářil jeho obličej." Ty jsi zase moje princezna", objal ji. "Víš, vzpomínám si na jeden den", prozradila mu Alice.
"Měla jsem zrovna narozeniny, tuším dvanácté. A úplně se to pokazilo.Byla jsem smutná, zoufalá. Hlavně kvůli otci. Připadala jsem si bezcená. Tak jsem jako vždycky radši utekla do města. A když jsem stála u křižovatky, viděla jsem tam staršího pána s bílou holí. Ten je na tom hůř, než já uvažovala jsem. Všimla jsem si, jak je nejistý a určitě se bojí přejít. Kolem chodila spousta lidí a vůbec si ho nevšímali. Čekala jsem asi necelou minutu, jestli ho někdo nepřevede, ale nic! Chvíli jsem váhala, jak k němu přijít a říct mu to. Jak ho oslovit? Nebo ho jen vzít za ruku? Nevěděla jsem, jak takový člověk může reagovat. Pak jsem se odhodlala, vzala jsem ho za ruku a řekla: Pojďte, já vás převedu. Neřekl nic, jen se mnou opatrně šel. Když už jsme byli na chodníku, ucítila jsem najednou silné stisknutí ruky a slabý hlas: Křižovatka smrti je překonaná, moc vám děkuju. A v tu chvíli jsem měla pocit, jako bych právě dostala ten nejkrásnější dárek k narozeninám".




Informace o dokumentu o Michaelovi, který odvysílala stanice ABC

26. května 2018 v 20:49 Vzpomínky a zprávy od Karen Faye


ABC odvysílala před pár dny dokument o Michaelovi a MJ Estate se opět ozvalo - staví se jako ochránce, napadá Disney, že použilo Michaelovu siluetu nebo jiný materiál, ohání se právy dětí, ale je to jen zástěrka pro další napadání, zviditelňování a klamání veřejnosti.Nic z toho, co říkají reportéři není pravda. Toto je informace od Karen Faye, která ukazuje jejich skutečnou tvář. Je to jen falešný humbuk, kterým se J.Branca snaží zviditelnit (přitom Michael měl Disney vždy rád) aby zapůsobil dojmem, že se stará o Michaelovo jméno a "majetek". Ty, kteří by měli být žalovatelní nechává v klidu šířit bulvární nesmysly.

Karen Faye
‏ @wingheart
Uživatel Karen Faye retweetnul uživatele Giada.
I did one tribute interview years ago, in the attempt to get the truth out about MJ's death, when only lies were being spread in the media. I have done nothing since, because behind my back, the estate was allowed to edit it to remove any truth they did not want revealed.

Udělala jsem jeden hold před lety, ve snaze dostat se k pravdě o smrti MJ, když se v médiích šířily jen lži. Od té doby jsem raději neudělala nic, protože za mými zády to mohli /MJ Estate/ upravit, aby odstranili jakoukoli pravdu, kterou nechtěli odhalit.
K.Faye

Fotka uživatele Hana Lencová.

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/33401835_1709476039167318_3600596677670469632_n.jpg?_nc_cat=0&oh=982f0c052e4199b5d40a04bdb19427e1&oe=5B774308

Alice in Wonderland (povídka) 28. kapitola - druhý díl

25. května 2018 v 22:18 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Michael chvíli váhal, než se konečně zeptal: "Tak co je to, Wayne, že mě musíš tak napínat?" Wayne, ač nerad, vytáhl obálku a v ní složený papír, na kterém byla nalepená písmena vystřižená z novim. Tvořila jen dvě věty.
TY PŘEBARVENEJ ÚCHYLE! JESTLI JEŠTĚ NĚKDY HODLÁŠ VYSTUPOVAT, PŘIPRAV SE NA TO, ŽE TY SVÝ MASKOVANÝ DĚCKA UŽ NIKDY NEUVIDÍŠ. A TO BER VÁŽNĚ, MÁME SVOJE LIDI.
Když si to Michael přečetl, ještě více zbledl a roztřesenýma rukama mu podal papír zpátky.
Zavrtěl hlavou, jakoby stále nechtěl uvěřit. Pak se zadíval na špičky nohou a položil si hřbet ruky na čelo. To už Wayne dobře znal . Odmítal přijímat špatné zprávy a cokoli negavního, protože ho to velice ničilo.

"Řekni, Wayne, proč mi to dělají? Nechápu, co to v těch lidech je", ozval se, když se konečně vzpamatoval "Závist", poznamenal Wayne a dodal "protože jenom chudým a ošklivým nikdo nic nezávidí". "Co si o tom myslíš?" "Těžko něco zjistíme. Podle mého názoru je to ale někdo, kdo se chce jenom zviditelnit... vlk samotář. Něčeho konkrétního není schopný ". "Ale není to jisté, že?" "Na sto procent nikdy.."
Michael se rozhodl. "Wayne, zařiď prosímtě všechno potřebné. Ještě dneska odlétám zpátky. Nechci se zdržet ani o den víc. A Wayne... odpolední program pochopitelně platí. Ten přece kvůli nějakému anonymu nezruším. Doufám, že nemáš ještě něco do třetice..." Wayne zavrtěl hlavou. "Teď to musím říct Alici, tak mě omluv", podotkl Michael a zmizel ve dveřích.



Alice zatím stála schovaná vedle klavíru. Jednou rukou si na sobě držela přikrývku až k bradě a druhou čelo. Její dlouhé světlé vlasy byly ještě rozcuchané, stejně jako ty Michaelovy.
"Dobré ráno", řekl a povytáhl obočí. V té přikrývce vypadala jako motýl, který se právě vylíhl z kukly a chystá se poprvé vzlétnout. "Dobré ráno", usmála se rozpačitě.
Sklopil oči, ve kterých byly stále vidět obavy a stiskl Aliciny ruce, které ještě pořád držely přikrývku. "Alice. moc mě to mrzí, ale budu muset odletět dřív, než jsem plánoval. Ty klidně zůstaň ještě dva dny. Nechci ti zkazit pobyt v Londýně". "Copak se stalo?" zeptala se znepokojeně Alice, která slyšela jen útržek rozhovoru, ale podle tónu hlasů poznala, že se jedná o něco nepříjemného."Někdo napsal ošklivý anonym. Už dřív jsem je dostával, ale tentokrát vyhrožuje dětem.. To nemůžu nechat jen tak. Mám strach". Alice se v momentě rozhodla.
"Letím s tebou. Ani mě nenapadne tady zůstat. Co bych tu dělala? Jenom bych tě celou dobu prozváněla mobilem, jestli jsi s dětmi v pořádku. Dej mi chvilku", odběhla se obléct.
Když se vrátila, Michael už seděl také oblečený v košili a vínovém saku na pohovce. "Jsem moc rád, Alice. Alespoň nebudu sám. Ale neopustím Anglii bez plánované návštěvy nemocnice. To bych nemohl těm dětem udělat. Navíc už jsou připravené dárky a hračky, vybrané v Harrods a fotky i cédéčka. Není to sice často moc pěkný pohled, ale nechtěla by ses ke mě připojit?" zeptal se. "Samozřejmě.. to ráda. Jen doufám, že to zvládnu", souhlasila Alice a Michael ji za to s dojetím objal.



Remember The Time - Protecting Michael Jackson (část druhá - pokračování 4))

24. května 2018 v 20:41 Remember The Time - Protecting Michael Jackson (český překlad knihy)



Pokračování Billovy části z minula:
Vždycky jsme se snažili splnit všechno z denního rozvrhu. Abychom to všechno stihli, vždycky jsme měli v úmyslu vyjet z domu ve stanovený čas. Ne tak Michael Jackson. Pro něj bylo neslýchané začít něco dělat včas. Bylo pro něj nesmírně důležité vypadat bezvadně, než vůbec vytáhl paty z baráku. Stalo se snad milionkrát, že už přicházel cestičkou k autu, najednou se zarazil a vyjekl: "Ne, počkat, moment, musím se ještě vrátit!" A otočil se a zmizel za dveřmi. Většinou byly důvodem jeho neklidu jeho vlasy - zkrátka nějaký pramen ležel jinde, než jak on si to představoval. A to na něm stylistky předtím makaly dvě a půl hodiny. Prince byl jediný natolik odvážný, že si dovolil otce doslova vyšťouchat ze dveří ven se slovy: "Jdeme!!!" To on obcházel své sourozence, aby zjistit, jestli jsou řádně ustrojeni a pak všechny vystrkal ven z domu. Pokud se nám někdy poštěstilo něco stihnout včas, tak to jen díky Princovi.
Javon:
Všechny tři děti byly zvyklé na otcův způsob života. Zdálo se, jakoby byly předurčeny k tomu vycházet se všemi vrtochy jeho povahy. Autoklona dorazila ve čtyři ráno a od té doby se jelo támhle, letělo semhle, škola probíhala v hotelových pokojích a zas se pak jelo jinam. Irsko jeden den, Las Vegas druhý. Bylo to jako jejich druhá kůže.
Na veřejnosti je MJ nikdy neoslovoval jejich jmény. Nikdy neřekl: "Paris, pojď sem" nebo "Blankete, tady jsem." Nechtěl, aby někdo na doslech zjistil, kdo jsou a vyblýskl je foťákem. Takže všechna děcka měla krycí jména. Blanket byl "Kooco" a Paris byla "Osh Kosh".
Vlastně si nepamatuju Princovo krycí jméno, protože jsme ho nikdy nemuseli používat. On se nikdy neprořekl. Velice dobře znal pravidla - lépe než jeho dva sourozenci. Jednou jsme byli ve FAO Schwarz a Paris se nějak zapomněla a zavolala na Prince jeho jménem. Okamžitě se na ni přísně podíval a zašeptal: "Nikdy mi na veřejnosti neříkej mým jménem. Ty víš, že mi tak nesmíš říkat! Máme krycí jména, ségra!"
Bill:
Pamatuju si, že měl MJ jednou nějakou obchodní večeři a měl tam být až do noci a tak mě požádal, jestli bych děti nevzal domů. Tak jsem je tedy vezl a Prince s Paris seděli na zadním sedadle, kde byla veškerá počítačová výbava. Vysílačky, laptopy a takovéhle věci. Nikdy jsem se do vysílačky nehlásil svým jménem. Prostě jsem řekl "BB" jako Velký Bill (Big Bill). Měl jsem sluchátko v jednom uchu a volal jsem domů, kam jsme se blížili. "BB základně. Tady BB." Chtěl jsem, aby věděli, že se blížíme. O pár minut později se z vysílačky ozvalo: "Základna BB. Pojď za námi BB!" Řekl jsem: "Tady BB. Blížíme se." Opět se ozvalo: "Základna BB. Pojď za námi BB!"
Nasral jsem se. "Co to, sakra …" "TADY BB! BLÍŽÍME SE K MÍSTU URČENÍ!"
Pak jsem zaslechl hihňání. Paris seděla vzadu se sluchátkem v uchu a odpovídala mi změněným hlasem. Nikdy bych byl neuhádl, že je to ona. Rozesmál jsem se. "Tak jo, dostaly jsme mě!"
Tohle jsou momenty, na které nikdy nezapomenu. Můžete si jen představovat, jak složitý byl život těch dětí, samí bodyguardi, kódová jména, pendlování sem a tam. Ale ony si vždycky našly příležitost, jak se zabavit.
Prince pochopil velice rychle, co je jeho otec zač. Možná neznal celý příběh, ale chápal, že ochrana je důležitá. Blanket, myslím si, byl ještě moc mladý na to, aby si to uvědomoval. A Paris byla taková přirozená - věděla, že pravidla jsou důležitá, ale občas se rozvášnila a zapomněla na ně.
Javon:
Paris byla Tatínkova malá holčička. Byla tím děvčátkem obklopeným samými muži. Měla staršího bratra, který jí říkal, co má dělat. Měla i mladšího bratra, který jí říkal, co má dělat. MJ jí říkal, co má dělat. Mohli byste si myslet, že kvůli tomu by měla být neposlušná a divoká, ale byla to ta "nejholčičkovatější" holčička, jakou jsem kdy poznal. Vždy se usmívala a byla vřelá. Měla ty zářící modrozelené oči, které prozářily pokoj. Milovala panenky a jejich oblékání. Já s Billem máme oba dcery, takže jsme byli vždycky úplně rozněžnělí, když jsme koukali na Paris. Chlapci v tomhle trochu strádali a nikdy jim nic neprošlo, ale jakmile se na vás zadívala Paris těma svýma očima, dali byste ji, na co by si vzpomněla.
Pamatuju si, jak jsme byli v cirkuse. Prince s Blanketem chtěli jít na Bukanýr. Bill šel s nimi a já zůstal hlídat Paris, která hrála různé karnevalové hry, kde si můžete vystřílet plyšové zvířátko. Hrála hru s rybami. Je to taková ta hra, kde jsou plastové ryby přidělány k magnetu a různě se zmítají po ploše a vy musíte trefit ten magnet, aby ryba spadla. Paris chtěla vystřelit plyšáka pro otce. Zkusila to šestkrát nebo sedmkrát, ale marně. Pak se podívala na mě. "Javone, prosím, pomůžeš mi dostat toho medvěda?"
Věděl jsem, že bych neměl. Mým úkolem bylo postávat opodál a hlídat, ne se vměšovat do situace. Ale ona mě hezky poprosila a tak jsem se vysílačkou spojil s Billem a zeptal se, jestli můžu. Řekl: "Ále, tak jo, stejně se těm jejím očím nedá odolat."
Zkusil jsem to třikrát nebo čtyřikrát a nakonec se mi to povedlo. Byla tak vděčná! Strašně chtěla pro otce toho medvídka vyhrát. Byl to ten nejmenší medvídek na světě, ale ona ho prostě pro něj MUSELA mít. "Děkuji, Javone, moc děkuji!" křičela a prudce mě objala.
To, jak řekla "děkuji" roztavilo moje srdce. Byla nejsladší malá holčička na světě.
Bill:
Kdykoli jsme byli někde sami s dětmi, mohli jsme v kteroukoli dobu zavolat panu Jacksonovi a sdělit mu, kde se zrovna nacházíme. Zrovna jsme jeli domů z toho cirkusu a Paris byla nadšená. "Musím mluvit s taťkou! Musím s ním mluvit!" Chtěla mu zavolat a sdělit mu, že pro něj má maličkatého medvídka, kterého vyhrála v tombole. Když tohle vyslovila nahlas, Blanketa to málem zlomilo. Najednou začal strašně žárlit. Chtěl, abychom se vrátili na pouť a on aby mohl taky nějakého medvídka pro otce vyhrát. "Můžeme se vrátit? Chci tatínkovi taky něco vyhrát!"
Blanket byl vůbec hodně zajímavé děcko. Když jsme je někam vezli, tak Paris a Prince okamžitě slušně pozdravili, ale Blanket zůstával tichý a ostýchavý. MJ ho musel několikrát pobízet: "Řekni chlapcům dobrý den, Blankete. Uděláš to?"
Byl hodně tichý, ale rozhodně tím nechci říct, že by byl nějak zlomyslný. Naopak - říkali jsme mu "Malý rebel", ale také "Tichá voda, co břehy mele". MJ často říkal: "Bille, dávej na Blanketa pozor. Rád utíká." A bylo to tak. Když jsme byli na veřejnosti, Prince a Paris dodržovali protokol, vedli se za ruce a zůstávali s námi. Zato Blanket, jakmile viděl příležitost, zahnul kramle a šel si dělat své vlastní věci.
Javon:
I když jsme šli po zavíračce do knihkupectví, pan Jackson vždycky vyžadoval, aby se po obchodě chodilo ve skupině, nikoli odděleně. A procházeli tak sekci po sekci. Historické knihy, pak Sci-Fi. A Blanket? Jakmile mohl, utekl do sekce s dětskými knihami. Mohl jsem se snažit, co jsem chtěl, uhlídat ho, ale jakmile měl možnost, zdrhl. Já ho pak musel hledat a přivést ho ke zbytku skupiny.
Bill:
Jednou jsme jeli do New York kasina a tam měli velký zábavní park s venkovní zábavou. Blanket si to všechno prohlížel a pak řekl: Tatínkova jízdní dráha je lepší, než tahle."
Takový byl Blanket. Tak si ho pamatuju. Jednou jsme někam jeli a Blanket si sedl na zadní sedadlo přímo za mě, tam, kde normálně sedával MJ. Řekl jsem: "Blankete, musíš si přesednout. Tam sedí tvůj táta."
A on řekl: "Já vím!"
Nesedl si tam náhodou, udělal to schválně. Byl malý dítě, ale neviděl se tak. "Sednu si tam, kde sedává taťka!" Jako kdyby to jednou mělo být výsostně jeho místo.
Většinu času jsme v autě nechávali mezi sebou nataženou záclonu. Jako sekuriťák bylo mou povinností být decentní ke klientovi. Je to prostě ten typ vztahu, kde člověk musí zachovávat odstup. Ale stále častěji jsme to porušovali - kvůli dětem, které svým přístupem bortily bariéry mezi námi. I přístup MJ k tomu přispíval, čas od času. Chovali se k nám přátelsky a mile a tak stále častěji jsme jezdili s odhrnutými záclonkami.
Jednou, to jsme zas někam jeli, jsem zaslechl Blanketa, jak něco šeptá. Děti se začaly hihňat a MJ ho utišoval: "Pššš! Ne, to jsem neřekl! Neřekl jsem to!"
Blanket řekl: "Ano, řekl! Řekl jsi, že Bill vypadá jako …"
"PŠŠŠŠ!"
Teď jsem byl zvědavý i já:" Vypadám jako co?"
Kouknul jsem se do zpětného zrcátka. Blanket a MJ na sebe koukali stylem: Kdo mu to teď řekne?
Blanket se na mě podíval a řekl: "Vypadáš jako Věc (the Thing)!"
"Věc? Jaká věc?"
"Ne ta věc, ale the Thing z Fantastické čtyřky!" (kamenný obr obdařený nadlidskou silou) Taťka řekl, že vypadáš jako the Thing!"
Nasadil jsem výraz, jakože WOW. Tak fajn. Brácha udělal vtip. Potom Blanket řekl: "A Javon vypadá jako Frozone z Úžasňáků!"
Dobře jsme se tomu všichni zasmáli. Fajn, takže teď jsem byl the Thing. Super. Postupně jsem přišel na chuť jejich smyslu pro humor, lépe jsem ho začal chápat.
Javon:
MJ se vždycky hrozně strachoval, jestli se nám daří dobře. Vždycky nám říkal: "Pracuje se vám dobře, hoši? Jíte pořádně? Nejezte tučná jídla - je to nezdravé!" Vlastně, když si to uvědomím - MJ a děti byli velice zdraví jedlíci. Jedli hodně zdravě. Dovolil dětem McDonald, sem tam kuřecí křidélka, zmrzlinu, pizzu nebo tak něco, ale vždycky jen za odměnu.
V jejich stěsnaném životě to znamenalo jedině si jídlo objednat a poslat nás to vyzvednout. Anebo maximálně jet k výdejnímu místu společně. Já anebo Bill jsme nahlásili objednávku do toho mluvítka a pak se začal jeden přes druhého natahovat, když jsme to naládovali do auta. "Ty sis objednal jako poslední!" "Ne, to není pravda! Necpi se sem!" Aby je uklidnil, dovolil MJ dětem, aby si objednaly řádně jeden po druhém.
Jednou, to už jsme si všichni objednali hranolky a Big Mac, zůstalo na Blanketovi, aby si objednal. Chvíli na nás zíral, pak se postavil a nahnul k mluvítku a řekl: "Mohl bych, prosím, dostat dva Krispy Kreme donuty s polevou?" Byl zkrátka v McDonaldu.
Bill:
Blanket miloval Krispy Kreme. Jednou jsme čekali na dobu, kdy děti někam odjely, abych já mohl domluvit s manažerem jedné KK továrny, aby dovolil MJ a Blanketovi zajít do továrny a podívat se, jak se takové donuty vyrábějí. Další den ve 2:30 jsme je tam propašovali. Zůstali tam několik hodin, dělníci jim ukázali úplně všechno. Na konci výletu jsme domů odváželi deset krabic plných donutů.
http://en.michaeljackson.ru/wp-content/uploads/2013/11/michael-jackson-833921533.jpg

Michael o své orientaci...

21. května 2018 v 22:17 Michaelovy citáty

"Jsi gay?"
MJ:
"Vypněte ten kazeťák. Ne, nejsem. Nic proti nim nemám. Vím, že spousta našich fanoušků ale jsou homosexuálové. Nechci, abyste nahrál mou odpověď, aby ji někdy nepřekroutil a netvrdil, že něco proti nim mám".

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/33216167_1739971549372788_3190199676225716224_n.jpg?_nc_cat=0&oh=42826969acd47eb4d57bec0a788b1aea&oe=5B7CF060

https://78.media.tumblr.com/ba1aeecf2fa37906e54bb3ed304fcb0a/tumblr_nao34iYyyR1tcyfj9o1_250.gifhttps://78.media.tumblr.com/ccec58cdb4588d235214e4565383bc2e/tumblr_nao34iYyyR1tcyfj9o2_250.gif

Alice in Wonderland (povídka) 28. kapitola

20. května 2018 v 22:05 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)


https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif



Alice teď mohla vnímat Michaela zblízka i s každou sebemenší viditelnou změnou barvy kůže. Prstem mu přejížděla po důlku na bradě. "Ráda si takhle hraješ?" usmál se rozkošnicky. Jeho tvář nad její tváří... jeho ruce. Poznala už jejich moc. Oba byli stejně omámení a rozechvělí. Hladil ji po celém těle. Ty jemné, přitom pevné pohyby ji překvapily a zvyšovaly její touhu. Neúnavně, trpělivě si ji přtahoval k sobě, pokaždé dychtivější a vroucnější, s očima planoucíma očekáváním.




Ovinula své paže okolo jeho krku a se zakloněnou hlavou vychutnávala jeho polibky. Byly mírné, zprvu téměř opatrné, potom rozhodnější a stále ohnivější. Objal Alici v pase a ona poprvé ucítila horoucí dotek Michaelova těla. Srdce jí bilo na poplach a příslib naplnění, kterému už nebudou stát v cestě žádné překážky v ní vystupňoval pocit rozkoše natolik, až ji to vylekalo.
A potom už byla jen unášena vlnobitím, které se vzdouvalo tepem jejich srdcí a nepoznaným, přece však známým vzepětím. Alice měla jakýsi blažený pocit, ke kterému se přidalo slastné a bolavé podráždění. Odhodila všechnu ostýchavost a sama se nabízela Michaelovu stále odvážnějšímu laskání, protože její tělo se každou svou částečkou přímo dožadovalo Michaelovy vlády.
Jen tiše zaúpěla, když do ní pronikl a zřítelnice se jí neobyčejně rozšířily.. Bolest ji na okamžik překvapila, ale on byl opatrný. Objal Alici rukama a vycházeli si vstříc, dokud se jejich těla neosvobodila v konečné extázi. Ona pak usínala schoulená v Michaelově náručí, znavená, ale zároveň neskutečně šťastná.



Michael se probudil jako první a stále v něm doznívaly krásné pocity. Poprvé dobře spal a pomalu se protáhl v přikrývkách. Otočil se, opřel se o loket a s poloúsměvem se zadíval na Alici.
Byla tak okouzlující, když ležela se zavřenými víčky, pod kterým snad ještě snila pěkný sen. Lákalo ho probudit ji polibkem jako Šípkovou Růženku, ale řekl si, že ji ještě nechá spát. V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře. A potom znovu, tentokrát ráznější. To musí být jedině Wayne, pomyslel si Michael.
Prudce se posadil a v tu chvíli ho něco praštilo do hlavy. Podíval se nahoru a zjistil, že se bouchnul o spodek klavíru, jak zůstali oba ležet v pokrývkách na zemi. Když otevřel dveře, oblečený jen v kalhotech, ještě si držel ruku na čele.
Jak vytušil, stál tam opravdu Wayne. "Omlouvám se, ale klepu tu opravdu dlouho. Kdyby to nebylo důležitý... Co je s tebou, Michaeli?" všiml si. "Neříkej, že to máš ještě od včerejška", divil se.
"Ne. Jen jsem se praštil o klavír, víš ".
"O klavír? Jak ses prosímtě mohl praštit o klavír? Ty jsi upadl?" Náhle zvážněl. "Doufám, že to není, co si myslím. Nepřehnals to s lékama, že?"
"Wayne", řekl tiše Michael "podívej se, jestli mi nevěříš". A ukázal na oči. Wayne se podíval do jeho zornic a zjistil, že jsou v pořádku. "No, o.k. Promiň, ale to víš. Musím mít jistotu, když tě mám na starosti. Ale teď k tomu, proč jsem přišel. Dnešní noviny", podal mu pár výtisků.
"Asi tě nepřekvapí. Samé lži. MJ se ukázal v Londýně se svojí milenkou, a tak dále", poznamenal, když si je Michael vzal. V tu chvíli se zezadu z pokoje ozvalo jakési bouchnutí a hned na to zaslechli : "Auu". Wayen zůstal stát s otevřenou pusou. "Co..to má znamenat?" zeptal se.
"No... že už konečně píšou pravdu. Alice se právě probudila", řekl popravdě a přivřel dveře.
"Alice? Ty ses vyspal s Alicí? Zbláznil ses? Chceš vědět všechna pro a proti?" zvýšil hlas Wayne.
Pak to ale vzdal a mávl rukou. "Ale co... hlavně že jsi štastný. Protože to není všechno, co dneska mám", ozval se. Opět předzvěst něčeho špatného?. Vypadá to tak. Michael dal před sebe ruku, jakoby tomu chtěl zabránit - nebo radši nic neslyšet.

Pokračování příště..

Michael sám o sobě...

19. května 2018 v 21:12 Michaelovy citáty


"Nejsem blázen. Jsem velice chytrý.- není možné být blázen a dotáhnout to takhle daleko".

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/32838109_1902368726480785_6202535256256413696_n.jpg?_nc_cat=0&oh=b455ffc2b0015f8c78ffdd42bcbfa22f&oe=5B821200

"Že prý jsem švorc. nevěřte tomu, jsou to výmysly".

Stal jsem se hvězdami a Měsícem. Stal jsem se milovníkem a milovaným. Stal jsem se vítězem a poraženým. Stal jsem se pánem a otrokem. Stal jsem se zpěvákem a písní. Stal jsem se znalcem a známým. Stále tancuji a pak je to věčný tanec stvoření. Stvořitel a tvorba se spojují do jedné celistvosti - radosti.

M.J.

https://78.media.tumblr.com/a719906f5a9b6cd801b0f8af499ba33e/tumblr_p8xzcrSqxq1uy4melo1_1280.jpg

Alice in Wonderland (povídka) 27. kapitola

18. května 2018 v 13:04 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Po předchozí zkušenosti se všichni tři rozhodli i s ochrankou opustit divadlo zadním vchodem. I když se tam také seběhlo dost lidí, nebylo to už tak zlé.
Chtěli se s Michaelem jen pozdravit a oči jim nadšením jen zářily. "Dobrý večer, moc vás obdivujeme, a tohle bylo pro nás to největší překvapení. Přijeli jsme až z Birminghamu. Nádherné představení, navíc tady vidíme vás na vlastní oči ". Zase se usmíval a podával jim ruku.
"Jsem rád, že se vám muzikál líbil stejně jako mě".
Řidič už čekal připravený a tak nasedli do auta. Michael ještě naposledy zamával a vyrazili zpět k hotelu Tara. Tam byl naprostý klid a tak působil doslova jako oáza. Zprávy ještě nemohly dorazit, tak tam zatím kromě personálu nikdo nic nevěděl. Bylo ale jisté, že od příštího dne se to změní hned s vydáním prvních novin. Zastavili opět u zadního vchodu.
"Děkuju, Wayne. Dneska to bylo náročné. Takže dobrou noc.. mezi námi, jsem rád že už tě teď nebudu potřebovat". "Taky doufám", řekl s úlevou Wayen. "Opravdu jsi v pořádku MJ ?" zeptal se.
"Opravdu. Jen malá oděrka. Bude to dobrý". "No, vypadalo to hůř. Sám jsem toho měl dost, ale nemohl jsem zakročit víc, to bych měl zase opletačky kdybych náhodou někomu ublížil ".
"Jasný.. z toho si zbytečně nic nedělej. Dobrou noc", řekl znovu významně.
Alice zůstala s Michaelem stát na chodbě. "Měla jsem vážně strach, aby se ti nic nestalo. Chtělo by to alespoň něco studeného, trochu ledu. Určitě v ledničce nějaký je". "No.. jestli chceš jít dál, budu jen rád, když mi takové ruce ten šrámek ošetří ", řekl.




Otevřel kartou a společně s Alicí vešli dovnitř. Velikému a pškně zařízenému pokoji vévodil po pravé straně hnědý klavír, vedle psací stůl a o kus dál pohovka. Alice si všimla, že na stole leží útržky popsaných papírů a několik dalších bylo poskládaných po celém klavíru.
"Omlouvám se, ale nechtěl jsem aby tady zatím někdo uklízel ten tvůrčí nepořádek. Nerad bych, aby se něco ztratilo". Alice zatím našla v lednici pod barovým pultem led a přišla k Michaelovi.
Posadil se na pohovku. "Vážně ses o mě bála?" zvedl k ní oči. "Opravdu", přiložila mu sáček opatrně na lícní kost. Usmál se. "Už je to lepší?" zeptala se. To už se smál zeširoka.
"Bylo by. Ale je to na druhé straně", ukázal prstem. "A jak to asi mám mezi tolika jizvama poznat?" zoufala si naoko Alice. Oba se nakazili uvolňujícfím smíchem, který způsobil, že se jejich obličeje, dotýkaly. Alice náhle přestala a jemně Michaela políbila na tu správnou tvář. Naprázdno polkl a zašeptal:
"Tohle už je o hodně lepší..."
Jejich oči se do sebe na okamžik vpily a pak se jejich rty spojily ve vášnivém polibku. Alice hladila Michaelovy vlasy na zakloněné šíji, zatímco jeho ruce jí rozepínaly zip šatů.
Vyhrnula mu košili, ale kalhot se ho marně snažila zbavit. Byly příliš těsné. "Proč nosíš tak úzké kalhoty?"
"Aby mi všechna krev proudila k srdci", řekl tiše. sundal si je sám. Hhned nato shodil přikrývky z pohovky a spolu s Alicí do nich klesli na zem.