Březen 2018

Alice in Wonderland (povídka) 20. kapitola

29. března 2018 v 22:46 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Druhý den odpoledne zaslechla Alice klepání na dveře. Otevřela a venku stál onen bodyguard, který je minulý den doprovázel.
"Dobrý den, slečno Parkerová. Pan Jackson mě pověřil, abych vás vzal do města, kde si vyberete šaty, které se vám budou líbit". "Šaty? Vždyť jsem si ty nejlepší vzala sebou". "Ale mezi nimi jistě nejsou takové, které by byly dostatešně oslňující ", usmál se. "Máte asi pravdu. Ale proč?"chtěla vědět.
"Mě se neptejte. Já vás mám jenom doprovodit". "Tak dobře", souhlasila nakonec Alice s radostí, ale přesto se nemohla ubránit dojmu, že je uplácená zbytečně drahými dary a to se jí nelíbilo.
Oblékla si v rychlosti krátké sako a nasedla do auta.
Zastavili před velikým obchodem se značkovým oblečením. Alice se opět cítila nepatřičně, jakoby tu neměla co dělat. Elegantní prodavačka si jí přeměřila a ona vytušila, že nebýt Michaelova bodyguarda, jistě by se s ní moc nebavila, protože evidentně nebyla z té sorty lidí, kteří by tu něco koupili. Osobní strážce předal prodavačce jakousi cedulku, ta náhle uctivě přikývla.
Když se pak pozorněji na Alici podívala, zašeptala něco kolegyni a byla najednou samá ochota. "Přejete si něco reprezentativního pro slečnu?" zeptala se jakoby se chtěla ujistit a nasadila přitom falešný úsměv č. 1.
"Ano. Něco krásného a společenského". "Slečna je celkem drobná, docela dobře si vybere", švitořila prodavačka a vedla Alici do oddělení šatů. Takovou nádheru Alice ještě před sebou neviděla. A jedny z nich jí budou patřit. Při pohledu na ceny se jí zúžil dech.
"Bože, je to krása, ale tohle někdo dá za šaty? Navíc je použije třeba jen dvakrát?" šeptla bodyguardovi. "Ano, je to tak", potvrdil. "Když se někdo v těch samých šatech objeví víc než dvakrát, už ho pomluví a je za šmudlu a škudlila". "Ale kdo?" "Bulvár.. samozřejme!"
O tom, že novináři si našli vděčný objekt, který nehodlají jen tak pustit se oba přesvědčili , když opět zahlédli ranní vydání toho samého plátku a na jeho titulní stránce opět Michaela, jak se loučí u vchodu Universal studios s Ronem Meyersem a vedle Alici a děti v maskách.
OPATROVATELKA GRACE JE UŽ MIMO HRU. JACKO DAL PŘEDNOST MLADŠÍ !!
"Nejradši bych je zaškrtila", šeptla Alice v autě a sevřel se jí žaludek. Úplně jí to zkazilo radost z pěkných šatů. "Musíte se proti tomu obrnit, Alice", řekl bodyguard. "Je to jejich práce, vynáší jim to, ale vy se na to dívejte s nadhledem a s nezájmem", poradil jí.
Když se vrátili, Alice pečlivě uložila šaty do skříně. Stále přemýšlela, jak se dál zachovat a chtěla se Michaela zeptat na důvod takového daru.
Příležitost se jí naskytla ještě dříve, než očekávala, protože se po chvíli opět ozvalo zaklepání na dveře a když otevřela, Michael stál venku s tím svým nevyzpytatelným úsměvem..
"Ahoj. Rád bych věděl, jestli nákup dopadl dobře. Jsem zvědavý, jaké šaty sis vybrala".
"Michaeli, mockrát děkuju. Ani nevíš, jak jsem nadšená. Nechci být nevděčná, ale... mám z toho takový zvláštní pocit". Udělal nechápavý a zklamaný výraz. "Pojď prosím dál, musíme si o tom promluvit", pozvala ho dovnitř a posadili se na pohovku. "Víš, nezlob se, ale připadá mi to jako určitá forma úplatku", poznamenala. "Alice, ty mě udivuješ čím dál víc", řekl a v jeho hlase byla poznat úleva. "Nejsem takový a mrzelo by mě, kdyby sis to myslela. Ani bych nechtěl aby mě měl někdo rád kvůli darům. Ty šaty jsou .. nutné". "Nutné? Ty mě znepokojuješ. Nic mi neprozradíš?" snažila se z Michaela něco dostat. "Ne, ne", zavrtěl hlavou a jeho lišácký úsměv nenechal Alici na pochybách, že se nic nedoví.
"To je překvapení ", dodal.
"Tak v tom případě... ty šaty budou taky překvapením".




P-S-
Prozradím vám, že tím překvapením bude setkání se známou osobností nebo osobnostmi v Londýně. No, zkuste hádat.

Mrkající

Remember The Time - Protecting Michael Jackson (část druhá - pokračování)

28. března 2018 v 22:43 Remember The Time - Protecting Michael Jackson (český překlad knihy)

http://www.mjworld.net/wp-content/uploads/remember-the-time-book.jpg

Bill:
Obsílky dali nám všem. Mně, Feldmanovi, Raymone i Gregu Crossovi. Ten fotograf si prostě najal advokáta a řekl policii: "Michael Jackson a jeho bodyguard mě napadli a ukradli mi mou kameru!" Feldman byl vzteky bez sebe. Pokřikoval: "Chápete to?! Oni obvinili našeho šéfa z krádeže! Půjde k soudu!" Hodně brzo jsem začal být taky nervózní, to proto, jak to Feldman pořád mlel dokola. Druhý den jsme šli s pravdou ven, řekli jsme to panu Jacksonovi. Řekl: "Vyřiďte to. Dejte mu tu kameru zpátky!"
Domníval jsem se, že to půjde lehce. Prostě zvednu telefon a domluvím předání. Ale Feldman mi řekl, že tu kameru nemá. Že ji zničil. Proč to udělal?! Měl jen vyndat paměťovou kartu, nic víc! Tohle bylo moc i na mě.
Musíte o mně vědět dvě věci. Zaprvé - nikdy nesvědčím proti klientovi. Zadruhé - nikdy nelžu pod přísahou. Tak jsem tedy byl zvědavý, co se stane, když prostě budu hrát mrtvého brouka, dokud se celá situace nevyřeší. Raymone se spojila s vyhlášeným lasvegaským právnickým esem, který se tím začal zabývat.
V době, kdy se věci daly do pohybu, někdy na začátku března, musel pan Jackson jet do Japonska. Jeho fanoušci tam patří k nejvěrnějším na světě. Objevil se v krajině, kde lidé klidně vyplázli tisíce dolarů, jen aby s ním mohli prohodit pár slov. Feldman mi řekl, že já a Javon máme zůstat hlídat dům. Řekl, že na pana Jacksona v Japonsku bude čekat jiný tým strážců, prý těch, co měl, než jsme nastoupili my.
Když odjel, bylo najednou všude hrozné ticho. Nemuseli jsme toho moc dělat, jen jsme párkrát obhlídli dům. Já pracoval přes den, Javon zůstával přes noc. Pan Jackson s dětmi byl pryč nějaké čtyři nebo pět dní. Během výletu mi Feldman neustále volal a řešil tu záležitost ohledně kamery. Říkal: "Vypadá to, že se šéfa chystají zatknout, jakmile se vrátíme zpět do Ameriky."
Myslel jsem si, že mu přeskočilo. Lidé jako Michael Jackson nebývají zatýkáni kvůli takovýmto prkotinám. Zažalován? Ano. Ale zatčen? Ne! Ale Feldman z toho byl na větvi. Po pár dnech strávených v Japonsku se najednou vrátil do LA a chtěl nás vidět. Ve skutečnosti se situace s fotografem dost uklidnila. Právník zapracoval a domluvil finanční vyrovnání. Myslím, že to bylo něco kolem 75.000 dolarů. Za kameru, která stála maximálně 3 tácy! Chlápek dokonce připustil, že to přehnal. Ani jsem ho nepraštil, nic. Jen jsem mu vzal kameru. Ale tady nešlo o mě - šlo o Michaela. Ať už to stálo kolik chtělo, urovnalo se to. Ale v tu dobu byl Feldman už pryč.
Normálně spolu Feldman a pan Jackson mluvili každý den. Ale po Japonsku a té záležitosti s kamerou se jejich vztah posunul výrazně k horšímu. Feldman pak chodil do domu a nosil seznam věcí, které se mají udělat. Pan Jackson pak obvykle přejel seznam pohledem a zabručel: "Ne, tohle dělat dnes nebudeme. Zůstanu doma." Nemluvili spolu. Jejich vztah se změnil. Tak by se to dalo říct.
A pak jednoho dne byl Feldman pryč. To mohlo být na začátku dubna. Žádná zpráva od něj, žádný telefonát. Netušili jsme, jestli odjel na týden nebo navždy. Nikdo nám nic neřekl. V době, kdy se po Feldmanovi slehla zem, ani pan Jackson po tři dny nevyšel y pokoje. Telefonicky požádal místního šéfkuchaře, aby mu donášel jídlo. Já jsem mu ho pak pokládal před dveře jeho pokoje. Potom jsme na kamerách viděli Prince, kterak otevírá dveře, bere jídlo a nese ho do otcova pokoje. Nejhorší tři dny, kdy s námi nikdo z domu ani nepromluvil.
Musíte pochopit jednu věc: Feldman představoval komunikační most mezi námi a panem Jacksonem. Bez něj jsme byli v háji. Najednou jsme netušili, co máme dělat, co je na pořadu dne a jak to v domácnosti vůbec chodí. Pan Jackson vycházel z domu sporadicky. Naším prostředníkem se stala Grace. To ona nás začala posílat vyřizovat záležitosti, které měl normálně na starosti Feldman. V tu chvíli nám došlo, že odešel navždy.
Takhle to pokračovalo další tři týdny. Pak jednou přišla Grace a řekla: "Bille, očekávejte o půlnoci telefonát. Někdo s vámi chce mluvit." Byla tajemná. Ale z výrazu jejího obličeje jsem odhadl, kdo že to má dnes v noci volat. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Vlastně, uvědomil jsem si, jsem s panem Jacksonem nikdy nehovořil. To bylo jen samé "dobré ráno" a "dobré odpoledne" a kdyžtak pár slov ohledně vyřizování a to bylo všechno. Ale nikdy to nebyla skutečná konverzace. Nikdy jsem si s panem Jacksonem nevytvořil vřelý vztah. Všechno šlo přes Feldmana. Grace mi radila: "Prostě buďte sám sebou a mluvte s ním jako s normálním člověkem. A nebuďte nervózní!" Znervóznila mě už jen tím, že to řekla.
Pozdě v noci, kolem 23:30, mi najednou zazvonil telefon. V tu dobu jsem ale u přijímače nebyl a volající nezanechal vzkaz. Ani to nešlo z prostor domu, s čímž jsem počítal. Popravdě, šlo o neznámé číslo, ale já přesto zavolal zpět. Po asi dvacátém zazvonění to na druhé straně kdosi zvedl a zašeptal: "Haló, kdo volá, prosím?"
Hlas byl velmi hluboký a těžko charakterizovatelný, jako kdyby někdo mluvil přes elektronický měnič hlasu. Byl jsem naštvaný.
"Kdo je tam?" optal jsem se příkře.
"Mohu vám pomoci?"
"To tys zavolal první, blbečku!"
Potom jsem telefon zavěsil, byl jsem rozzuřený. O sekundu později zazvonil znovu. To samé číslo. Vztekle jsem to zvedl a zařval:
"Co to má kurva znamenat?!"
"Bille, to jsem já, Michael. Michael Jackson!"
Najednou mluvil přirozeným hlasem. Ztuhnul jsem. "Pane, já … strašně moc se omlouvám! Myslel jsem si, že je to žert!"
Nezlobil se. Souhlasil se mnou. "Ano, častokrát dostávám divné telefonáty od lidí, kteří bůhvíkde získali mé telefonní číslo. Proto často měním hlas, když telefonuji."
Znělo to, jako kdyby byl sám trochu nervózní. Řekl: "Poslyšte, brzy mě čeká další cesta do zahraničí. Vy jste si zajisté všiml, že Feldman s námi více nespolupracuje, že?"
"Ano pane."
"Dobře. Co tím chci říct - Bille, mohu vám věřit, že?"
"Ano pane, můžete mi věřit."
"Dobře. Skvělé."
Řekl mi, že Feldman odešel a že mu Grace řekla, že já jsem dobrý. Prý to, co mu řekla Grace, mu dává jistotu, že mi může věřit. Pak mi začal vyjmenovávat věci, které je třeba udělat. Nikdy mi neřekl nic takového jako: "Bille, od teď jste šéfem týmu osobních strážců!" Toto nebylo nikdy vyřčeno. Mluvil jen o tom, co je třeba zařídit a věřil, že to pochopím.
Zeptal se: "Máte tady počítač?"
"Ne pane. Nemám."
"Dobrá, potřebuji, abyste si šel koupit laptop. Dám vám na to peníze. Kolik taková věc stojí?"
"No, něco kolem šesti, sedmi stovek."
"Dobře, dám vám tisíc dolarů. Raymone vám pak pošle nějaké fotky a já chci, abyste mi je přinesl ukázat."
Mechal mi nechal peníze v obálce na botníku. Já šel do Best Buy a koupil notebook. Raymone mi pak poslala e-mailem fotky, já poté zavolal šéfovi a řekl jsem, že to mám. Vpustil mne do domu a prohlížel si obrázky.
Byl to sakra zvláštní pocit být tu. To bylo úplně poprvé, kdy jsem s ním byl sám. Mluvil s ním. Víte, byl jsem v blízkosti mnoha celebrit, ale tohle byl Michael Jackson. Tohle byl muž, který všude byl a všechno uměl. Víte, nikdy jsem se nesetkal s papežem, ale hádám, že bych měl při setkání s ním stejný pocit. Úplně mi zdřevěněl jazyk. Jste v jeho blízkosti a chce se vám šeptat: "Ano, Jasnosti." Když jsem se s ním setkal poprvé, nevěděl jsem, zda se mám uklonit nebo mu normálně potřást rukou. Takhle jsem to cítil. Stálo mě to nemalé úsilí tvářit se nevzrušeně.
Seděli jsme tam několik hodin a prohlíželi si obrázky všech domů a vil ve Virginii, okres Maryland, Connecticut, stát New York. Prohlédl si jeden, přikývl a já jsem překlikl na jiný. Vyjeveně jsem se díval a ceny těch domů. 6; 7; 12 miliónů! Nakonec jsme došli až na konec a on vystřelil ruku a ukázal - to je on! Ten chci!
Zavolal jsem Raymone a sdělil jí, který dům si pan Jackson vybral. Řekla: "Dobře, zařídím to, abyste se mohli stěhovat už v létě. Pan Jackson chystá vzít děti na letní dovolenou."
Příštích několik dní mi Raymone neustále volala a chtěla zařídit tohle a tamto. Stále častěji jsem zaslechl pana Jacksona hovořit do telefonu: "Zavolejte Billovi!" a "Řekněte to Billovi!" Dostával jsem faxy, e-maily, věci, které jsem panu Jacksonovi četl, věci, které jsem mu nosil k podepsání, smlouvy, věci k vyřízení. Nikdy jsem se na nic nezeptal a ani jedinkrát jsem nemukl. Ještě před měsícem jsem byl chlápek, kterému prdel mrzla v garáži. Najednou jsem byl asistentem Krále popu.

KONEC PRVNÍ KAPITOLY

http://www.allforloveblog.com/wp-content/uploads/2012/02/MichaelJacksonEbony5E.jpg

Tento den před 45 lety... Michael zpívá na premiéře Oscarů píseň Ben.

27. března 2018 v 23:28 Michael Jackson - informace, fota, videa

Píše se 27. březen 1973 a na premiéře Oscarů zaznívá dojemná skladba Ben. Píseň o kryse a nemocném chlapci, kterému svou přítomností pomohla překonat citové strádání si získala obdiv i díky Michaelovu nádhernému hlasu a přednesu.
Traduje se, že závěr, kde se několikrát opakuje - jen ty a já byl schválně ještě jednou Michaelem přidaný vzhledem k jeho kreativitě a pocitům...



https://www.artflakes.com/artwork/products/1564469/cols/part017-mj023.jpg?1418956901

Omlouvám se za dočasnou neaktivitu..

25. března 2018 v 19:47 Články

Měla jsem v úmyslu něco dalšíhom přdávat. ale vzhledem k potlučení v obličeji a naraženému rameni to vzdávám. Snad co nejdíve bude lépe. Tak alespoň skvělý citát na víkend. To je pravda, a je třeba se toho držet
Usmívající se


https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/29214518_969140343264346_7280902448301490691_n.jpg?_nc_cat=0&oh=be80d2125aee8e697c2cad46824129bd&oe=5B2B71E4

Michaelovy citáty... (O návratu)

24. března 2018 v 13:27 Michaelovy citáty


"Rád bych se vrátil jako dítě, co nikdy nezestárne, jako Peter Pan. Kéž bych tomu mohl věřit, tomu, že se neustále vracím. Doufám, že to je pravda. Rád bych tomu věřil, i když moje náboženství (Svědci Jehovovi) na reinkarnaci nevěří. Když zemřeš, prostě zemřeš a tvoje duše je jako tento gauč. Ale slibuje vzkříšení. Rád bych tomu (že se vrátím) věřil. Líbí se mi,jak Egypťané a Afričané pohřbívají své mrtvé. Rád bych stejně jako všichni ostatní věděl, co je na druhé straně, protože existuje tolik různých pojetí ".



emrosethedisneymjsherlokifangirl: “He’s so cute I love him so much. ”

https://78.media.tumblr.com/95d374a263f4ae8a3cbb9338330be6de/tumblr_o91u36ZcLP1urqkp9o9_400.jpg

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/29510868_1844974915553500_8981294159487391833_n.jpg?_nc_cat=0&oh=ab114526d2eeb64f2be0a80cadd8d035&oe=5B447971

https://78.media.tumblr.com/3413149164d8a5a84db3df6062dbd7a4/tumblr_p5raknyxUx1uy4melo1_1280.jpg

Alice in Wonderland (povídka) 19. kapitola

22. března 2018 v 22:08 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Michaelův polibek byl tak omamný, že se Alici až zatočila hlava. Ještě že ji držel okolo pasu a ona mu své ruce ovinula kolem ramen. Když její ústa osvobodil, sevřel rty v tom typickém cudném úsměvu, ale jeho jiskrné oči nenechaly Alici na pochybách.
Párkrát se zhluboka nadechla a teprve pak se vzpamatovala. "Neměli by jsme se vrátit do sálu?" zašeptala
a usmála se. "Aby nám tam bodyguard náhodou neusnul .
"U dobrodružného filmu? " uculil se Michael. "Vyloučeno.. .ale máš pravdu, radši to půjdeme zkontrolovat.
A kdyby to byla pravda, tak to hned rázně vyřeším ", nasadil náhle chladný výraz. "To myslíš opravdu vážně?"
"Naprosto.V tomhle případě jsem neoblomný", poznamenal. "Pěkně ho zezadu vystraším.."
Když přisli chodbou zpět, stál u dveří kinosálu jeden ze zaměstnanců studia. Hned jim chtěl ochotně otevřít, ale Michael si dal prst na pusu a naznačil mu tím, aby počkal.
Dveře opatrně sám otevřel, jen trochu, aby to nebylo poznat a tiše proklouzli s Alicí dovnitř.
Jak děti, tak osobní strážce, kterému naštěstí neklesala hlava dolů, sledovali plátno před sebou.
Alice, která se s Michaelem posadila do poslední řady tušila, že kdyby ten nešťastník opravdu podřimoval, Michael by svojí hrozbu určitě splnil!



Když všichni vycházeli ze studia k autu a Ron Meyers se s Michaelem loučil, nachomýtlo se k tomu samozřejmě
i několik fotografů.
Michael se jen s úsměvem přikrčil a rychle nastoupil.
Z atrakcí se vrátili až před osmou hodinou. Kai připravila lehkou večeři se spoustou zeleniny a děti k ní přiběhly
a hned ji informovaly o žážitcích celého odpoledne.
Grace potom uložila Blanketa, kterému Michael přišel osobně dát dobrou noc
Paris a Princovi se nechtělo spát a tak je musela trochu usměrnit. Až potom hupli do postelí.
Michael vyprovodil Alici a přitom si spolu ještě dlouho povídali. "Je to zvláštní, Michaeli, ale zdá se, že tvůj otec se nezajímá ani o svá vnoučata. Jsou to tak skvělé děti a osobně se ani teď nepřijel na Paris podívat".
"Nechci o tom ani mluvit, protože mě to také moc trápí", povzdechl si Michael.
"Joe je zvláštní člověk. Rozumí hlavně byznysu, ale srdce jakoby měl z ledu". Alice se chápavě dotkla jeho ruky
a znovu se mu dlouze zadívala do očí. "Něco by mě ale moc potěšilo, Alice", řekl s napětím v hlase a ona hořela zvědavostí, co by to mohlo být. "Musím teď na pár dní obchodně do Londýna, aby se věci daly do pohybu...však víš. A ... byl bych rád, kdybys letěla se mnou". Vycítila, že to není jen tak samo sebou. Očima visel na jejích rtech, co mu odpoví.
"Je to opravdu moc nečekané. Jen proto musím říct, že ... to bude potěšením i pro mě", snažila se ho chvíli napínat. "Upřímně řečeno, výlet do Londýna, to mi ještě nikdo nikdy nenabídnul ", řekla nadšeně.
"Opravdu? Tomu nemůžu uvěřit že by se nikdo takový nenašel ", poznamenal.



Paris a jaro ...

21. března 2018 v 14:02 Rodina MJ


Vypadá to tak, že Paris pojala jaro tradičně. Netuším, zda to je právě první jarní den, ale rozhodně jí to sluší lépe než s cigaretou - to je můj názor. Je čas pro květiny, Osobně mám raději ty v květináči než řezané.





Neverland ranch - 18. března 2018 (aktualizované fotky)

20. března 2018 v 22:05 Neverland


První jarní den - jaro přišlo i do Neverlandu, takže pro potěšení pár nových fotek z tohoto čarovného místa - Michaelova snu a zdroje inspirací. Bohužel zároveň i fám a špinavých pomluv.

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/29425339_1840651032652555_6252392546593406976_n.jpg?_nc_eui2=v1%3AAeHIPN2HHyN_FxMZFUCjIZd_1WMxNOTjJHGRCGwx2vWO5_odeFoXARj_RRF_oqm0f7lDWWZqaJe8VcjiSrH6C5pudL1nzecmFPB8DS6Rd-q0yg&oh=356244c0608992cbc9d3e92927b8972a&oe=5B47B275





Moudrá slova a výroky osobností... (Petr Novák, zpěvák)

19. března 2018 v 23:22 Moudrá slova a výroky osobností


"Víte, komunisti udělali jednu dobrou - teda pro sebe dobrou věc. Schovali se s těma penězma a teď s těma penězma budou otravovat lidem život".
( v rozhovoru týden před smrtí)

"Co je to láska?. V každém případě - i smutném, to nejdůležitější v životě lidském..."


https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/29339675_1839549612762697_3374186952675819520_n.jpg?_nc_cat=0&_nc_eui2=v1%3AAeEVyv4jzm6IMS_hjfvcHIx32ikvlp6-dg7jX3FY56_rMYfniH7XL1abpfarTObLi1Bu2ASXPo91mbkZamcQQzmr34zuzlk9CmosMknqR4UWew&oh=9d001afd3ca98d94720deacc1ddaec65&oe=5B42AA00

Alice in Wonderland (povídka) 18. kapitola

18. března 2018 v 21:59 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Následující den by se dal nazvat výstižně snad jen "happy day".
Hned ráno přišla skvělá zpráva, že dražbu zbylých předmětů z Neverlandu se nakonec přeci jen podařilo zastavit. Odpoledne byla v ateliérech Universal Studios ohlášená soukromá návštěva pětičlené skupiny. Michael, který vzal sebou všechny tři děti i Alici, jak slíbil a namísto Grace jednoho z osobních strážců, se přivítal s ředitelem Ronem Meyersem.
Ten je potom provedl sály, kde si prohlédli velké propagační fotografie slavných filmových hvězd, které hrály ve filmech natočených touto společností. Patřila k nim i Katherine Hepburn a Shirley Temple. Michael si obou moc vážil a velmi je obdivoval.
Alice se zaujetím sledovala jak Michaelovi září tvář i oči úsměvem, když viděl, že ostatní jsou stejně tak nadšení jako on.
Byla si jistá, že kdyby projevila zájem, zařídil by snad i přítomnost samotného Stevena Spielberga s E.T.





Do další části prohlídky se vjíždělo ve velkých vozících po úzkých kolejích. Paris, Alice a Michael seděli v prvním vozíku a ochranka s chlapci hned ve druhém. Nejvíc nadšený byl malý Blanket. Zvedal ruce nahoru, mával, smál se a ukazoval na všechny atrakce, které ho zaujaly. Dlouhé černé vlasy mu vlály kolem roztomilého obličeje.
Byla to dlouhá jízda, která trvala skoro hodinu a půl. Když vystoupili, zavedl ředitel děti do kinosálu, kde byl připravený dobrodružný film. Zůstaly tam s ochrankou, zatímco Michael vzal Alici za ruku a zavedl do haly, kde byly připravené kulisy nově natáčeného filmu.
Scéna vypadala jako ze staré Francie. Kavárna, stolky, průchod a krámky s nápisy - to vše osvětlovaly romantické lucerny. V sále zazněla hudba a Alice se pod vlivem atmosféry rozběhla mezi kulisami a točila se dokola.

Michael se posadil na jednu ze židlí. "Umíš tancovat, Alice?" zeptal se. "Zkus to". "Ani náhodou", namítla.
"To bys viděl hrozný poleno". "Ale jdi. Prosím... alespoň něco". Chvíli váhala, poslouchala hudbu a napadlo ji jediné. Stopařka.
Michael ji na okamžik sledoval. Stačilo mu jednou a náíhle stál vedle ní, přesně opakoval její pohyby a otočku.
Začala mít trému a tak přestala. "Vždyť jsem ti to říkala", poznamenala". "Náhodou... Co to bylo?" zeptal se.
"Stopařka". "A tohle je zase...", odmlčel se na chvíli a pak dodal: "moonwalk".
V tu chvíli se Alice nestačila divit. Udělal pár kroků a sebral za kulisou schovaný klobouk. Vzal do do ruky, zvedl hlavu a jako na znamení náhle zeshora sklouzl ostrý kužel světla. Zazněly tóny Billie Jean a Michael si pomalu posadil klobouk do čela. Jeho tělo jakoby s hudbou ovládla neuvěřitelná energie. Alice nechtěla věřit svým očím, že před ní tančí Michael Jackson moonwalk a to jenom pro ni. Uvědomila si, že to všechno musel mít dokonale připravené.
Když skončil, byl zadýchaný a odhrnul si pramen vlasů z čela. "Tak co říkáš? Můžu ještě vystupovat?"
"Páni, já nemám slov. To bylo úžasný. Slyšela jsem něco o návratu na scénu.. tak to bude asi pravda". "Ano. Pustím se to toho, ale mám zároveň i obavy. Dlouho jsem nevystupoval a vím, co se ode mě čeká". "Každé turné mělo svůj název. Bude mít i tohle?" "Jistě, bude se jmenovat To je ono. Protože chci, aby to bylo to nejlepší, co zatím diváci viděli ".
Alice se dlouze zadívala do jeho hnědých očí. "Ty to dokážeš, Michaeli. Já ti věřím. A přeju ti to".
Sklopil na chvíli zrak a pak její pohled opětoval. "Kdybys Alice věděla, kolik lidí mi to nepřeje", "Jak můžou být takoví?" Alice k němu přistoupila a položila mu hlavu na rameno. Cítila pot ale zároveň i příjemnou vanilkovou vůni, kterou už znala. "Alice, nespěchej s tou knihou", řekl Michael. Když zvedla hlavu, setkala se s jeho ústy, která ta její nejdřív opatrně políbila. Když zjistil, že se nebrání, stal se ten polibek náhle vášnivějším.