Leden 2018

Z rozhovorů Michaela a rabbi Shmuley (O Petrovi Panovi a jeho autorovi)

31. ledna 2018 v 21:13 Rozhovory


MJ
J. M. Barrie, který napsal Petra Pana, to vyjádřil nejlépe. Když zemřel jeho mladší bratr ve dvanácti letech, záviděl mu, protože jeho bratr nemusel vyrůst. Zůstal chlapcem navždy a dětství je skutečný klenot. To ho inspirovalo napsat Petera Pana. Měl pocit, že jeho bratr zůstal chlapcem navždy.
SB:
Ty sám sebe považuješ za takového Petra Pana, protože chápeš nutnost toho zůstat dítětem? Proč se s ním ztotožňuješ? Proto, že nikdy nedospěl nebo proto, že mu svět ublížil?
MJ:
Protože si chtěl navždy uchovat nevinnost a věděl, v čem tkví kouzlo dětství. Chtěl, abychom si ho my všichni udrželi, protože jakmile jednou vyrostete, veškeré kouzlo je pryč. Proto je Peter Pan takovou starou duší. Je jako E.T. Je tu už miliony let. Nikdy nezestárnul a našel si rodinu a děti vzal do Neverlandu, kde navždy zůstanou mladí.
SB:
Naučil ses, jak zůstat mladý?
MJ:
Uvnitř, ano.

SB (rabbi Shmuley)


https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/27072830_1785145641536428_690743905574757248_n.jpg?oh=6c22903958684abc7a4b596135c6a108&oe=5B184145
https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/27072945_1785146978202961_1865086723236399558_n.jpg?oh=7d54a2da071a898b93c446f8af0bfc09&oe=5B26EC80

Alice in Wonderland (povídka) 6. kapitola

29. ledna 2018 v 22:38 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)


https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif



Salonek v malajském stylu, kde oba seděli, nebyl zařízený vůbec pompézně. Naopak. Dýchal spojením s přírodou a zdobily ho stěny s bambusovou výplní a oranžové lampičky, které dokreslovaly atmosféru.
"Mrzelo by mě, kdybyste kvůli tomu měla mít nějaké nepříjemnosti", poznamenal Michael Jackson, když číšník nalil do skleniček bílé víno. Tento detail nemohl Alici jako bystré pozorovatelce uniknout. Všechno z tohoto neobyčejného večera si zapisovala do paměti. "S tím si nedělejte starosti, pane Jacksone. Opravdu". "Alice... můžete mi vykat, to ano, ale klidně mi říkejte jménem. Pro přátele jsem Michael, ano?"vyzval ji a pozvedl svou sklenku. "Připijeme si na to?"
Sotva si připili, odložil skleničku a olízl si ry, což také svědčilo o určitém napětí. "Víte.. .jsem tu vlastně proto, že bych pro vás měl jeden návrh. Tedy, jestli budete souhlasit", vážně se na ni zahleděl a založil si ruce pod bradu. "Nevím, o co by se jednalo", špitla Alice. "Nečekejte, až s vámi zametou a odejděte sama. Umožním vám nahlédnout do mého skutečného života a načerpat tolik informací, které vydají na celou knihu. Protože vám věřím. Od vydání Moonwalkeru o něčem takovém přemýšlím. Chcete se mnou spolupracovat?" Chvilku nemohla nabrat dech a potom odpověděla: "Ano... zkusím to". "Ne zkusím to", opravil ji s úsměvem. "Ale dokážu to. Protože vy to dokážete, Alice. Máte na to, stačí jen si věřit a nevzdávat se".
Přišel opět číšník s jídelním lístkem. Alice si vybrala opečené kousky kanadského humra s hranolkama, k tomu piškot s čokoládou. Michael Jackson požádal o pečené kuře se zeleninou a palačinky s jahodovou zmrzlinou a potom coca-colu.
Jídlo bylo skvělé a Alice se jen divila, kam se to všechno v případě Michaela do tak hubeného těla vejde. Vysvětlil to tím, že často střídá období upraveného jídelníčku nebo skoro nejí a když pak začně pořádně jíst, naopak ještě trochu zhubne, ale cítí se skvěle. Prozradil jí, že víc přibral jen po delší léčbě depresí.
"Nezapomeňte, Alice. Ohlaste se příští měsíc patnáctého, prosím. Přijdete?" "Ano. Budu se těšit. A moc vám děkuju", podala mu ruku na rozloučenou. Opět ji stiskl tak, až cítila teplo jeho pevných dlaní. "To já děkuju vám", řekl a odešel zadním vchodem, kde už na něj čekalo přistavené auto.




Do konce měsíce podala Alice k velikému překvapení Arthura Davise v redakci L.A. Times výpověď. Jak očekávala, když to doma oznámila, její otec se s tím nemohl smířit.
"Ona se snad dočista zbláznila... Pustí tak dobré místo a udělá takovou blbost. Co ti na něm tak záleží? Tyhle umělci jsou všichni feťáci a cvoci, ale ty tomu pořád nevěříš". "Ale to je všechno lež. On není takový Ty o něm nic nevíš".
"A ani vědět nechci. Podívej se, na každém šprochu je pravdy trochu. Ale až spadneš na hubu a skončíš na ulici, tak potom k nám brečet nechoď, to ti povídám".

Alice in Wonderland (povídka) 5. kapitola

28. ledna 2018 v 16:21 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Uběhl už skoro týden od konfliktu v kanceláři a Alice byla stále nervoznější. Nevěděla, co ji čeká, ale byla si jistá, že s místem v této redakci se může rozloučit.
Navíc má pan Davis dost veliký vliv. Co ji to jenom napadlo? A co tomu řekne otec, až se to doví, na to radši ani nemyslela. Pomalu toho začínala litovat, ale když si vybavila v paměti citlivost hlasu Michaela Jacksona, jeho šťastný, ale zároveň plachý úsměv, řekla si, že udělala dobře. Nedovolí L.A Times přiložit si poklínko do ohně, když jí tak věřil.
Vydala se na obchůzku městem, jako vždycky, když chtěla zahnat chmury nebo přijít na jiné myšlenky. Zaslechla, jak jí v tašce zvoní mobil, ale než telefon vyndala, přestal.. Neznámé číslo. Zavolala tedy hned zpátky, ale objevil se jen nápis -Zakázaný hovor-. Co to může být? Vzpomněla si, že se jí to stalo už jednou, když potřebovali něco
z vyšetřovací služby. Znejistila ještě víc.
Třeba zavolají znovu, řekla si a radši si nechala telefon po ruce. A skutečně. Za chvilku zvonil znovu.
"Parkerová, prosím", ozvala se. "Slečno Parkerová, dobrý den. Tady Michael Jackson", zaslechla na druhém konci známý hlas a byla tak překvapená, že jen stěží ze sebe vypravila: "Dobrý den". "Víte, byl jsem moc zvědavý, ale marně jsem v novinách pátral po vašem rozhovoru", pokračoval. "Ano, ale ono... došlo totiž k takové situaci, že ten rozhovor by asi nevypadal tak jak by jste si představoval. Vlastně, jak by jsme si oba představovali. Tak jsem si ho radši nechala, abych tomu zabránila". "Opravdu?" "Ano". " Když se nechtěli spokojit s tím, co máte, udělala jste dobře, já je znám.. Alice. Já jsem vám moc vděčný. Mohu vám to nějak oplatit?" ozvalo se po chvilce. "Víte co? Přijďte zítra v devět do W Hotelu v Hilgard Avenue 93O. Můžete? Zvu vás do restaurace a probereme to radši tam než po telefonu", nabídl jí.




Příští odpoledne si Alice dlouho vybírala, co si na sebe obleče na takové místo, kam byla pozvaná.
Řekla si, že černými šaty s ramínky rozhodně nic nezkazí. Navíc se hodily k jejím světlejším vlasům.
Taxík Alici dovezl přímo před vchod zmíněného hotelu, nad kterým svítilo veliké písmeno W. Ještě tady nikdy nebyla.
Vystoupila nahoru po schodech a vrátný, který stál u vchodu jí popřál dobrý večer. Alice zamířila nerozhodně
k recepci. Očima přitom pátrala kolem sebe. Recepční měl zřejmě už instrukce a hned ji oslovil.
"Vy jste slečna Parkerová?" "Ano. Dobrý večer". "Pojďte se mnou, prosím". Zavedl Alici k oddělenému salonku
a otevřel dveře. Alice vešla dovnitř. U stolu už seděl Michael Jackson. Sotva ji uviděl, vstal a podal jí orchideu, připravenou ve váze.
"To je pro vás, Alice, jako malý dík za to, jak jste se zachovala". Když k tomu přidal rozpačitý úsměv, ve kterém bylo zároveň i něco lišáckého a přátelského, začala se opět cítit uvolněně, jako s někým, kdo má daleko do celebrity.




Michaelovy citáty ( O "dechu života")

28. ledna 2018 v 8:27 Michaelovy citáty


Hluboko uvnitř cítím, že tento svět, ve kterém žijeme, je opravdu velký, obrovský, monumentální symfonický orchestr. Věřím, že ve své prvotní formě je zdravý a že to není jen náhodný zvuk, že je to hudba. Slyšeli jste výraz, hudba sfér? No, to je velmi doslovná věta. V evangeliích čteme:
"A Pán Bůh stvořil člověka z prachu země a vdechl do něj život a člověk se stal živou duší."
Ten "dech života" pro mě je hudbou života a proniká každou mou částí.
M.J.


https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/27458901_1784159401635052_3177327469660982310_n.jpg?oh=571c776e2f34beea8450672d14173714&oe=5B23959F

Remember The Time - Protecting Michael Jackson ( část první - pokračování 8)

27. ledna 2018 v 13:12 Remember The Time - Protecting Michael Jackson (český překlad knihy)


Další díl překladu je tady - a na scéně se poprvé objevuje C. Murray.

Bill:
Asi po třiceti minutách jsem zašel do domu a řekl panu Jacksonovi, že se jeho bratr Randy stále nepohnul z místa. Pan Jackson chvíli tiše seděl, potom mi pohlédl do očí a tiše řekl: "Fajn, na tohle nemám nervy. Jdu si lehnout."
Vyšel po schodech nahoru, zavřel za sebou dveře a už nevyšel.
Javon:
To nás dorazilo. Byli jsme zničení, z toho, jak vypadal pan Jackson - i kvůli sobě. Byl jsem hrdý, že jsem pro něj mohl pracovat a chtěl jsem to všem demonstrovat veřejně - ukázat všem lidem, že jsem to já, kdo pracuje pro Michaela Jacksona. Měli jsme na sobě zbrusu nový obleky - a hrozně jsme se těšili na oslavu. Narozeninová oslava u Elizabeth Taylorové?! Beze srandy?! Byl jsem obyčejnej kluk a tohle mě dostávalo do kolen.
A pan Jackson? Plánoval to do posledního detailu skoro dva týdny. Bylo to pro něj velice důležité! Mohlo to být naposledy, co by se s Elizabeth mohl vidět - a byli nejlepší přátelé. A teď se s tím vším musel rozloučit, odejít do pokoje a lehnout si?!! Tohle byl ten moment, který nás přesvědčil o tom, že jeho rodina má nad ním velkou moc. Kdyby to byl normální chlápek, řekl by: "Na co čekáte, chlapci? Odvezte toho člověka pryč z mého pozemku!" Ale takhle?! Tohle zničilo všechny jeho plány.
Bill:
Byl jsem nasranej tak, jako ještě nikdy. Nechtěl jsem, aby se Randy POUZE vypařil z pozemku. Chtěl jsem k němu přijít a rozkopat mu prdel na maděru za to, jak zruinoval velkou noc panu Jacksonovi.
Seděl na příjezdový cestě další dvě hodiny. Museli jsme zavolat jeho otci. To bylo jediný řešení, který nás napadlo. Randy byl přerostlej chlap - a my jsme volali jeho papínkovi, aby po něm přišel poklidit ten zatracenej bordel. Joe Jackson se objevil - a Randy zprvu nedbal jeho výzev. Zas a znova vyhrožoval novinářema a furt dokola opakoval: "Jsem tady pro svý prachy!"
Joe řekl: "Michael ti, kurva, nic nedluží! Co to tady kčertu vyvádíš?!"
Nakonec Randyho přesvědčil, aby odjel. Odjeli. Ložnice pana Jacksona se nacházela přímo nad příjezdovkou. Musel z toho rozhovoru hodně zaslechnout. V tomto bodě bylo už pozdě jet na tu oslavu. Zkusili jsme mu domluvit schůzku s paní Taylorovou, až bude ve městě, ale dozvěděli jsme se, že příští ráno odlétá. Takže si promluvili po telefonu a tím to skončilo.
Javon:
Po tomto incidentu neopustil svůj pokoj celé tři dny. Dokonce se z jeho pokoje po celé tři dny nic neozvalo. Žádné telefonáty, žádné rozhovory, nic. Jako kdyby umřel.
Bill:
Asi týden poté se celá rodina zjevila znovu - VŠICHNI. Měli jsme za sebou zrovna docela perný den, vezli jsme pana Jacksona do studia v Palms, kde natáčel label s will.i.am - em ze skupiny Black Eyed Peas - pracovali spolu na albu Thriller 25. Dovezli jsme ho pak zpátky a já, naprosto vyřízenej, jsem se chystal jet domů odpočívat. Najednou se ve vysílačce ozval varovný hlas: "Bille, ta jeho famílie je tu zas!"
COŽE?! ZASE?! Zavolal jsem Javona. On se zrovna taky chystal opustit pozemek. Vrátili jsme se neprodleně zpět.
Byl jsem už od objektu docela daleko, ale zařadil jsem druhou kosmickou rychlost. Během patnácti minut jsem byl zpátky. Přijel jsem k zadním vratům a setkal se tam s Javonem. Sešli jsme dolů k hlavní bráně a zahlédli hlouček lidí postávajících u plotu. BYLA TAM SPOUSTA ZNÁMÝCH KSICHTŮ! Tvářili se jak svatí dali. Marlon a Randy. Chvíli jsem měl pocit, jako kdybych čučel na znovu obnovenou formaci The Jackson five.
Javon:
Všichni měli na sobě klobouky a sluneční brýle. Hrozně incognito. Tu noc byla taková tma a zima, že před objektem kempoval jen jeden jediný fanoušek. Dokonce i paparazzi zalezli někam do tepla - zkrátka nikdo, kdo by posléze mohl ztropit scénu. Což ovšem udělalo celou věc mírně … děsivou. Tahle velká rodina stojí o půlnoci před pozemkem nejslavnější osoby světa - docela tiše.
Bill:
Otevřel jsem bránu a odměřeně se jich zeptal, co tady pohledávají v tuhle noční hodinu. Řekli: "Slyšeli jsme, že náš bratr je nemocný. Přišli jsme se přesvědčit, že je ok."
Řekl jsem jim, že nemám nejmenší ponětí, o čem mluví. Odpověděli, že ho chtějí vidět a neodejdou, dokud se tak nestane. Zas jsem byl zahnán do kouta. Dostal jsem od pana Jacksona jasné instrukce, abych na žádné takové výzvy nereagoval, ale na druhou stranu mi bylo proti srsti nechat tady ty lidi stát v noci před vchodovou bránou. Mohli by ztropit scénu a to by pan Jackson rozhodně nepotřeboval.
Řekl jsem jim, ať počkají. Šel jsem zpátky do domu, zazvonil u dveří a čekal na příchod pana Jacksona. Celou dobu, co se neobjevoval, jsem přemýšlel. Tohle nedopadne dobře! Jakmile se objevil, řekl jsem mu: "Pane, vaše rodina stojí u brány a trvají na tom, že vás chtějí vidět."
Nebyl z toho vůbec nadšený. Byl nasranej a upřímně si myslím, že byl nasranej hlavně na mě, že jsem to nevyřešil sám. Řekl jsem: "Dozvěděli se, že jste nemocný a chtějí vás vidět."
"Ale já jsem v pořádku. Nic mi není. Řekněte jim to."
"Pane, oni neodejdou, dokud vás neuvidí."
Chvíli byl tiše a potom řekl:
"Dobrá, setkám se s nimi. Ale nechci je ve svém domě."
"Vezmu je do přívěsu. Tam si můžete promluvit."
"Dobrá. Ale budu hovořit jenom s bratry."
Poté se zeptal, zda je mezi nimi i Randy. "Ne, pane, toho jsem neviděl." "V pořádku. S ním se setkat nechci."
Vrátil jsem se a řekl jim: "Pan Jackson chce mluvit jen s bratry."
Zezadu se ozval hlas:
"A co já?!"
Nejdřív jsem neviděl, kdo to řekl. Potom jsem poznal, že to byla Janet. Část mne chtěla vyjeknout: WOW, TO JE JANET JACKSON! Ale řekl jsem: "Omlouvám se, madam. Chce vidět jen bratry." Byla nasraná.
Jeho bratři vstoupili. Dovedl jsem je do přívěsu. Vstoupili dovnitř. Potom jsem zavolal pana Jacksona a on se k nám připojil. Zavřeli za sebou dveře a mluvili spolu skoro dvacet minut. Potom vystoupil pan Jackson z přívěsu. Odešel do domu. Nic neřekl. Bratři vyšli a zmizeli. Hotovo. O čem se bavili? Těžko říct.
Javon:
Později se ukázalo, že přišli kvůli tomu, že o panu Jacksonovi zaslechli nějakou šeptandu. Okolo pana Jacksona kroužily drby neustále. Někdy to byly totální výmysly, někdy z poloviny pravda.
V tomto momentě se někde dozvěděli, že je pan Jackson nemocný. Ale nebyl. To děti byly. V lednu se někde nachladily. Přišlo hodně doktorů, střídali se u dětí jak na běžícím páse. Po veřejnosti se rozkřiklo, že se u pana Jacksona střídají doktoři a bylo to. Rodina se o tom samozřejmě dozvěděla. Zaslechli, že k němu domů přišel o půlnoci doktor a hned přispěchali, aby se dozvěděli, co a jak.
Bill:
Bylo hodně těžké být Michaelem Jacksonem a cestovat po světě. Už jen zajistit doktora pro děti znamenalo dny i týdny plánování a dobře odvedené práce. Mohl jste myslet na všechno a stejně stačila jediná sekunda, aby se všechno posralo.
Paris se necítila vůbec dobře. Její nachlazení nechtělo odeznít a pan Jackson se bál chřipky. Nemohli jsme jen tak jít do ordinace nějakého doktora a pan Jackson nevěřil těm podivně vypadajícím ordinacím léčitelů. Potřebovali jsme doktora, co by přišel až do domu. Slovo dalo slovo a tak jsme našli doktora, fyzika, co nám zavolal do domu. Jeff Adams, náš rádce a Javonův bratranec mu řekl, že by se mohl stát rodinným lékařem a řekl mu, že bude očekáván. Takže ve smluvenou noc se u brány objevilo stříbrné BMW 745i a z něj vystoupil vysoký, štíhlý gentleman. Měl na sobě světle modrý lékařský plášť.
Přišel ke mně a představil se. "Dobrý večer. Mé jméno je Conrad Murray. Jsem tu kvůli lékařské prohlídce …"


http://images5.fanpop.com/image/photos/31600000/Michael-And-Elizabeth-On-Her-Wedding-Day-michael-jackson-31655850-403-500.jpg

Z rozhovorů Michaela s rabbi Shmuley (O Lise Marii a dětech)

26. ledna 2018 v 20:56 Rozhovory

SB:
Lise Marii nedělalo problém navštěvovat s tebou nemocnice, dávat těm dětem lásku a vzbuzovat v nich pocit výjimečnosti?
MJ:
To jí problém nedělalo, ale několikrát jsme se hodně pohádali, protože ona je hodně teritoriální, pokud jde o děti. Jí zajímaly jen ty její. Říkal jsem ji: "Ne, všechny děti jsou naše děti." Tohle nikdy neslyšela ráda. Hrozně jí to štvalo. Plus jednou se se mnou pohádala kvůli dvěma chlapcům v Londýně, kteří zabili dítě. Chtěl jsem je navštívit, protože dostali doživotí. Byli to jen kluci, kterým bylo 10 a 11. Chtěl jsem je navštívit ve vězení. Říkala mi: "Ty idiote, jen je tím odměňuješ za to, co provedli." Říkal jsem jí: "Vsadím se, že kdyby sis zjistila jejich minulost, přišla bys na to, že vyrůstali bez rodičů a neměli nikoho, kdo by se jim podíval do očí a řekl jim: "Mám tě rád." Zaslouží si to, i když dostali doživotí. Chci jim jen říct, že je mám rád a obejmout je. Řekla mi: "Pleteš se." A já na to: "Ne, ty se pleteš." A pak vyšlo najevo, že pocházeli z rozvrácených rodin a že se o ně nikdy nikdo nestaral. Vyrůstali na akčních filmech plných smrti a násilí. A tak z nich vyrostlo tohle.
SB:
Přiznala potom, žes měl pravdu?
MJ:
Ne, myslí si, že odměňuju špatné děti.


https://vindicatemj.files.wordpress.com/2010/03/sept-1994-for-ebony1.jpg

Alice in Wonderland (povídka) 4. kapitola

25. ledna 2018 v 13:22 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Kuchařka Kai Chase přinesla do pokoje na tácku dva šálky jasmínového čaje a cukřenku. Před každého pak jeden šálek položila.
"Děkuju", usmála se Alice.
Michael z toho svého pomalu a s klidem upíjel. Zdál se být uvolněný, ale jeho bystrá očka jako by Alici stále pozorovala. "Máte opravdové přátele v hudební branži?" zeptala se.
"Mám. A vím o nich. Jsem jim za to vděčný. Ale i mezi umělci se najde někdo, kdo vás dokáže bezdůvodně zesměšnit a být krutý. Mě se to stalo už dvakrát. Naposledy to udělal pan Eminen. Nikdy jsem ho nepotkal. Obdivoval jsem ho jako umělce. Ale udělat něco takhle bolestného jinému umělci... Souhlasím se Stevie Wonderem. Nechci říct víc. Eminen by se měl stydět za to, co dělá. Stevie o něm řekl, že je hovado". Alice se musela zasmát tomu nečekanému výrazu, který uvolnil atmosféru. "Já to neřekl. To řekl on", bránil se zpovídaný také s úsměvem.
"Stevie je skvělý", pokračoval. "Je to jeden z největších mužů na téhle planetě". "Cítíte k němu lásku za to, co řekl a jak se vás zastal?" "Mám ho rád. Pro mě je hudební učitel. Hodně lidí ho právem obdivuje. Je to silná osobnost a když mluví, lidé ho poslouchají. Já jsem celý život v branži a nikdy by mě nenapadlo zesměšnit veřejně jiného umělce. Velcí umělci tohle nedělají. Nemají to zapotřebí". "Věříte, že hudba může léčit?" "Je to mantra, která konejší duši. Pomáhá posilovat tělo, podobně jako jídlo. Třeba když jedete ve výtahu nebo jste v nákupním centru hudba ovlivňuje způsob, jakým nakupujete nebo třeba jak se chováte ke svým sousedům".
"Myslíte na další turné?" "Já bych spíš chtěl dělat intimnější koncerty a zpívat písničky, které se mě obzvlášť dotýkají. Něco ze srdce a z duše, jenom s jedním reflektorem na scéně".


https://scontent-frx5-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/19554739_1780986091952383_5601372422923896405_n.jpg?oh=765bf7d74dc5d033554adda180856fdd&oe=5B21D221

"Vědí vaše děti, kdo vlastně jste a co znamenáte pro jiné lidi?" "Ano, ví to. Jezdí se mnou ven a vidí všechny fanoušky kolem.. i přes masky". "Líbí se jim to?"
"Myslím si, že je to pro ně vzrušující. Chtějí se ukázat a přemlouvají mě a tahají mě za ruku, abych šel s nimi ven. Jsem si jistý, že je už brzy představím světu".
Alice ani netušila, že si spolu povídají tak dlouho, jak čas rychle uběhl. Když se rozloučili a ona se vrátila taxíkem domů. bylo už skoro šest hodin.

Ráno vešla do kanceláře, odložila tašku a hned z ní vyndala malý magnetofon s kazetou na které byl celý rozhovor zaznamenaný. Šla za panem Davisem, který už na ni čekal.
"Dobré ráno, Alice". "Dobré ráno. Mám to tady, pane Davis. Včera jsem to ještě přepsala, tak se to může rovnou použít". "Děkuju vám, to je skvělé. Položte mi to sem. Dáme to až do víkendové přílohy. Ještě se na to podívám a trochu to upravím". "Jak, upravíte..."nechápala nejdřív Alice.
"Aby to bylo čtivější. Pochopitelně". "Já.. jen bych byla nerada, aby se tam objevila nějaká lež". "Na tom teď vůbec nezáleží. Máme perfektní článek, který bude mít málokdo. Chce to sem tam nějakou perličku". "V tom případě si to radši nechám", ozvala se náhle Alice Vyvdala z magnetofonu kazetu a položila ho na stůl.
"Alice, mějte rozum. Ta kazeta vám nepatří". "Teď už ano". "Z toho budete mít průšvih. Dobře si to rozmyslete", vstal od stolu. "To právě dělám", zamířila ke dveřím. "Jak chcete", řekl "ale následky si ponesete sama!"



Alice in Wonderland (povídka) 3. kapitola

23. ledna 2018 v 22:23 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)


https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif




"Tak vy jste redaktorka?" zeptal se, když se usadili ke stolu v obývacím pokoji. "Zatím jsem v redakci jen krátkou dobu. Tohle je můj první úkol". "Divil jsem se, že jste tak mladá", podíval se na ni zkoumavýma oříškovýma očima. Byly velice facsinující. Zvláštní. Jakoby ji přitahovaly a zároveň uklidňovaly. A když k pohledu přidal podmanivý úsměv, její nejistota byla tatam a všechna nervozita z ní spadla, aniž si to dokázala vysvětlit.
"Prý nemáte rád novináře", poznamenala a hned se kousla do rtu.
"A víte proč?" poznamenal s naléhavostí v hlase. "Oni lidem řeknou, že jsem mimozemšťan z Marsu. Řeknou, že jím živá kuřata a o půlnoci tančím woodo tance. A ti uvěří všemu, co řeknou, protože jsou to přece novináři. Ale když to řekne Michael Jackson: Jsem mimozemšťan z Marsu a jím živá kuřata a vždycky o půlnoci tančím woodo tance, lidi si řeknou" Bože můj, ten Jackson je cvok. Je to šílenec a nemůžete mu věřit ani slovo". "Ale, nejsou snad všichni takoví". "Teď už věřím jen málokomu. Vždycky mám strach, že mě někdo zklame a využije jen pro svůj prospěch Silvii McGillisovou znám. A vy..."usmál se znovu. "Jste hodně mladá a určitě ještě ctíte pravdu. Víte, jak je to důležitě. Lež se vám Vždycky vrátí. Vždycky". "Ano. S tím souhlasím", řekla Alice. Vyndala malý magnetofon, položila ho na stůl a pak ho zapnula..


"Vypadáte moc dobře. Takže můžu dementovat fámy, které kolují o vašem chatrném zdraví zaviněném plastickými operacemi". Dal si sevřenou dlaň před ústa, ale bylo vidět, že za ní skrývá sotva potlačovaný úsměv. Jako kdyby říkal: A jé! Už zase? "Ne, nezlobte se, ale mě to pobavilo", řekl. "Samozřejmě, že mě hodně trápily zdravotní problémy, ale z úplně jiných důvodů. Jestli vás zajímá skutečnost, ty plastické operace nosu byly tři. Z toho jedna nutná a jedna opravná Ale to tam neuvádějte. Stejně tomu nikdo neuvěří, jak říkám", shrnul si pramen vlasů z obličeje. Vypnula na chvíli magnetofon a určitou část smazala.
"Co jste dělal v poslední době?" "Nedávno jsem strávil tři měsíce v Irsku. Vřele to každému doporučuju. Byl jsem tam na místě, kde se zapomene na stres. Je to kouzelná země plná legend a mýtů. Po dlouhé době jsem tam dokonce jezdil i na koni, to je nádherný pocit volnosti. V Neverlandu jsem jich také několik měl. Jsou to moc krásná a ušlechtilá zvířata".
"A co hudba? Napadlo vás tam něco nového?" "Ano, jistě. Mám stále hodně nápadů a snažím se je teď ještě vylepšit ve studiu, takže něco určitě pro mé posluchače bude". "To je překvapující zpráva".
"Víte, Alice...můžu vám říkat Alice?" zeptal se náhle a ona jen fascinovaně přikývla.
"V Irsku jsou lidé víc spojení s přírodou a hudbu mají v srdci. Znáte tohle?" vstal a přešel k černému klavíru, který stál opodál. Než se vzpamatovala, posadil se k němu a začal hrát melodii podmanivé irské písně Greensleeves.
Jakpak by ji neznala. Jen si opět připadala jako ve snu. Sedí tu v obývacím pokoji v Holmby Hills, povídá si s Michaelem Jacksonem a poslouchá dokonce jak zpívá tuhle krásnou irskou baladu. Úplně ji to lákalo přidat se k němu, ale netroufla si.
"Jestli dovolíte", navrhl jí, "pozvu vás teď na čaj a pak budeme pokračovat v rozhovoru".




Jak krásně se dá "vydělávat" aneb drzost některých nezná meze.

23. ledna 2018 v 14:10 Vzpomínky a zprávy od Karen Faye


Toto je údajná kresba od Michaela, kterou prý poslal maskérce Karen Faye z Londýna jako pozdrav. Rádoby majitel ji prodává na aukci. Karen sama potvrdila, že se jedná o lež a je to falsifikát.

Hi Karen is it true MJ drawed this for you? Greetings from London UK!
Uživatel Karen Faye retweetnul uživatele DNV.
No
Karen Faye‏ @wingheart
Uživatel Karen Faye retweetnul uživatele DNV.
Well that's a complete fabrication....a lie.


https://scontent-frx5-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/26815533_1779408518776807_6465814791339999630_n.jpg?oh=a6c59e757ffb09c324faa6cde66e28db&oe=5AEAD311

Další malé info, které v bulváru také nenajdete...

22. ledna 2018 v 21:34 Skutečný Michael Jackson


Víte o tom, že?

22. ledna 2000 se Michael stal jednou z prvních osobností, které darovaly velkou částku na obnovení Chateau de Versailles ve Francii, který za silné bouře zažil vážné škody a zničení více než 10 000 stromů. Ještě dlouho a dlouho budeme poznávat tohoto úžasného člověka.


https://scontent-frx5-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/27067556_1778653508852308_8276640638377250934_n.jpg?oh=4e8030d8c802bc618fc0a838a7e74513&oe=5ADE209F