Barvy lásky (povídka) 8. kapitola

2. listopadu 2016 v 22:12 | Hana |  Barvy lásky (povídka)



https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Během čtrnácti dnů byl obraz dokončený. Valerie kontrolovala poslední detaily a uvědomila si, že k tomuto obrazu má zvláštní vztah. Jakoby se s ním nedokázala rozloučit. dala do něho tolik ze sebe, že se od něj nechtěla odpoutat stejně tak, jako od Michaela. Seděla dlouhou dobu před plátnem, než zhasla světlo a odešla.
"Obraz patří tobě, dokud na něm nezaschne barva", říkával jí vždycky strýček. "Pak už je vlastnictvím majitele... záleží jen na něm, co se s ním stane a kam ho pověsí. Maluješ-li s láskou, je to stejné jako se srdcem, které dáš někomu na dlani".

Když se příští odpoledne sešli v ateliéru, bylo už to jen proto, aby Michaelovi předala hotové dílo. Až v tu chvíli měla možnost uvědomit si skutečnost o jakou hvězdu se jedná.. V soukromí jí to ani trochu nepřipadalo, spíš naopak. Jako vždycky chtěl mít všechno zdokumentované a tak se kolem nich shromáždili osobní fotografové. Michael vzal Valerii okolo ramen a jeho výraz nebyl jen pózováním. Zůstával i dlouho poté a v očích mu opět
začaly poblikávat nezbedné ohníčky. Kdo ho dobře znal vytušil, že zase něco chystá nebo se mu v hlavě zrodil nějaký originální plán..
Valerie dostala hned pár hotových snímků, které je zachytily před obrazem. "Smím poprosit o autogram?" podala jednu fotku Michaelovi, když už všichni odešli. Usmívala se sice, ale zároveň se neubránila povzdechu. "Nemám pero. Ale hned se vrátím". To bych neřekla, že ne, neubránila se tomu pomyšlení, zatímco odběhl.
Byl zpátky za chvílii s fotografií. Tu ale s rozmáchlým gestem podepsal až vedle na servírovacím stolku. Valerie až následně pochopila proč. Jen proto, aby viděla, že je to jeho skutečný podpis a ne jak to dělají některé hvězdy, že nechají za sebe podepisovat fotky své asistenty, kteří mají podpis dokonale okoukaný.
"Děkuju, Michaeli". "Já děkuju tobě. A na oplátku bych taky rád o něco požádal... Nejen o diskrétnost, ale i o tvojí aresu a telefonní číslo"
Vzala do ruky štětec a Michael trochu ustoupil v obavách, aby zase neměl barevné čáry na tváři.
Valerie šla ale místo toho k obrazu a napsala obojí na jeho zadní stranu...


http://www.propamatky.info/images/original/cl_gal_1545_224556_3.jpg


Michael se protáhl v posteli. Odjela, uvědomil si. Valerie je první den pryč a už teď mu tady chybí.
Bude mu scházet ta její lišácká drzost a citlivost zároveň. I způsob, jakým si ve chvílích soutředění mnula konec štětce o bradu. A když pomyslel na to, co mu bude scházet ještě víc, vlila se mu hned krev do tváří.
Jakmile se s ní rozloučil, objal ji a popřál hodně štěstí, vyběhl radši zase rychle nahoru. Odtud sledoval, jak nastoupila do svého žlutého brouka. Ale ještě předtím věnovala dlouhý pohled oknu, za kterým stál. Jako kdyby věděla, že ho tam za poodhrnutou záclonou uvidí. Jeho srdce se prudce rozbušilo. Má ho ráda, miluje ho opravdu... Neucouvl, ale poslal jí vzdušný polibek a pak zamával.




Usmál se, když pozoroval její malbu. Ne, nebyla výrazná. Detaily skrýval nějaký mlžný opar, ale o to víc ho fascinovala. Náhle jakoby i on viděl jejíma očima. Ten obraz měl duši a zvláštním způsobem přitahoval.
Michael přemýšlel, kam ho nechá pověsit. Pak se nakonec rozhodl pro knihovnu a dal ho tam odnést.
Bill s Javonem do sebe pokaždé významně štouchli, když viděli, jak Michael sedí uvnitř, v ruce drží nějakou knihu, ale místo do ní kouká na portrét. Kdyby mu před obličejem zašermovali rukama, nebylo by to nic platné. Několikrát denně přešel kolem prázdného ateliéru, ale vydržel to jenom týden. Pak požádal Billa o klíče, barvy, štětce a plátno.


work of art:

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/a6/f9/57/a6f95706506f0c641e6b8c4bb01b33f4.jpg
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adelle Adelle | Web | 2. listopadu 2016 v 22:54 | Reagovat

To je tak moc hezké. Bylo mi ho líto, když Val odjížděla, ale zároveň ta radost, když se podívala do jeho okna...dává to naději a je mi jasné, že Valerie neodjela na dlouho. Mike má její číslo i adresu...stačí zvednout sluchátko. 😍

2 Moonwalker Moonwalker | 3. listopadu 2016 v 22:19 | Reagovat

Moc hezká kapitola, taková miloučká, co zvedne náladu ;)

3 hanylen2 hanylen2 | 3. listopadu 2016 v 23:34 | Reagovat

[1]:[2]: Díky oběma moc. Až na to, že nejsem zase až tak veliký znalec raelity i přesto se budu snažit.

4 Adelle Adelle | Web | 4. listopadu 2016 v 9:01 | Reagovat

Hani, realitu vůbec neřeš, je to fiktivní příběh, na to také u sebe na blogu upozorňuji. Ale píšeš moc hezky. A navíc...proč by tohle nemohlo být trochu inspirované skutečností. Zrovna včera mě s ohledem na tvou povídku, napadlo, zda ses neinspirovala tím, že u Michaela v Neverlandu kdysi pobývala malířka a byla...z ČECH!!:)

5 hanylen2 hanylen2 | 4. listopadu 2016 v 21:27 | Reagovat

[4]: No ano, to máš pravdu, Helena Kadlčíková. Ale to mě nenapadlo. Bude to ještě pokračovat a dávám tam trochu snů a fikce, trochu reality, a té se snažím víc. přeci jenom je to reálná osoba. Ale právě pro ty sny, co by mohlo, je to ono. Jen ta realita je trochu, no tvrdší a smutná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama