Barvy lásky (povídka) 14. kapitola

26. listopadu 2016 v 16:46 | Hana |  Barvy lásky (povídka)


https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Bob listoval časopisem u stolku poblíž Michaelovy ložnice, občas zívl a promnul si oči.
Poté, co Michaelovi a té slečně donesli něco k jídlu a k tomu ovoce, byli oba zavření a nevyšli ven.
Tahle služba, když nikam nevyjížděli byla docela jednotvárná. Nedostal - li ovšem Michael některý ze svých ztřeštěných nápadů. Byl mu vděčný za to, že tu má místo, kde se může posadit a nemusí celou dobu stát, jak je to v některých případech zvykem. Musel uznat, že je opravdu velmi starostlivý i co se svých zaměstnanců týká...
Chvíli slyšel z místnosti nějaké slabé, sotva postřehnutelné hlasy, ale jakmile se dostal o něco dál v probírání tisku, přestal je vnímat. Ostatně... nic mu není do toho, co se tam uvnitř odehrává. Soukromí je soukromí...
Co ho ovšem náhle probralo byl hrozně vyděšený ženský či dívčí výkřik. Probůh, co se to tam stalo? To přece… Hrklo v něm, nečekal ani vteřinu , ohodil časopis stranou a zákaz nezákaz vyrazil ke dveřím, které rychle otevřel připravený snad na všechno. I na to, že se může jednat o minuty.
Na to, co spatřil však připravený nebyl...
Michael seděl na posteli s nohama nahoře, s Valerií byli opřeni o sebe a napjatě přitom sledovali na DVD film Střihoruký Edward. Přesněji řečeno tu scénu, kdy Kim přišla nečekaně v noci domů, chtěla si lehnout a našla ve svém pokoji tohle stvoření.
"Copak je, Bobe?" zeptal se Michael a bylo vidět, že s oběma jeho vpád také pěkně trhl.
"Ale nic... nenechte se rušit. Hlavně, že se dobře bavíte", ukázal na televizi. "Jen jsem uvažoval, jestli nebude zapotřebí volat záchranku... Omlouvám se". Hned nato dostal Michael ten svůj typický záchvat smíchu, že se skoro rozbrečel, když pochopil. "Je to pako", poznamenal tiše ještě rozesmátým hlasem, sotva Bob odešel. "Ale já ho za to mám rád", nezapomněl dodat. Valerii v tenhle moment připomínal zase spíš toho kluka z Thrilleru, chroupajícího popcorn, než hvězdu první velikosti. Vytušila také, proč má rád i tenhle film. Tak nějak jako Střihoruký Edward se asi musel cítit, proto mu byl i blízký.




Až pozdě odpoledne vyšla Valerie v Michaelově doprovodu na obhlídku parku, ve kterém nechybělo ani pár menších fontán. Prošli kolem záhonů růží ve tvaru srdce.
"Zavři oči... a nešvindluj ", ozval se Michael u stezky osázené cypřišemi.
Poctivě je přivřela a netušila, co má tentokrát zase v úmyslu Jestli jí strčí za krk nebo do dlaně nějaké zvíře, tak ať si jí radši nepřeje...
Vzal ji opatrně za ruku a vedl dál. Provázel je zvuk cikád a pak zaslechla zvláštní šum.
"Už můžeš", řekl tichým hlasem..
Když otevřela oči, stáli u schůdků vedoucích na písčitou pláž. Před nimi se rozprostíralo moře a v jeho třpytivých vlnách se odrážel nádherný západ slunce.


http://www.wallcoo.net/nature/beach_trees/images/%5Bwallcoo.com%5D_beach_coconut_palm_54157.jpg

http://www.cestyapamatky.cz/img/galerie/ces/0003/168-palanga-zapad.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzy Zuzy | Web | 29. listopadu 2016 v 21:09 | Reagovat

Hani, komentáře mi nejspíš jdou mě to blblo před víc jak týdnem..

2 hanylen2 hanylen2 | 30. listopadu 2016 v 12:31 | Reagovat

[1]: Jj, díky Zuzy, zatím mě to šlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama