Barvy lásky (povídka) 13. kapitola

21. listopadu 2016 v 21:35 | Hana |  Barvy lásky (povídka)

https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z


Vešli do haly. Jestliže průčelí předznamenalo romantické prostředí, tato část příbytku a jeho zařízení potvrdila, že nezůstane jenom u slibů. V jejím středu tryskaly prameny vody z malé fontány a schodiště hlídala dvojice soch řeckých bohů.
Valerie se k nim s nečekanou rychlostí vydala, aby si je prohlédla. Co však ani náhodou nečekala ona byl zvuk alarmu, který se rozezněl halou než ji mohl Michael varovat. "Promiň", ozval se a musel si zacpat uši, ctlivé na tenhle zvuk. "Nestačil jsem..." "Ne, to ty promiň". Připadala si jako slon v porcelánu. "To je v pořádku. Nic se neděje. Hned to zařídím". Na ta slova vyběhl opět ven.
"Bobe!!" Černoch tam stál s vysílačkou jako další vytesaná socha. Schválně nehnul ani brvou. "Bobe", zopakoval Michael s naléhavostí v hlase, i když alarm musel být slyšet až ven.
"Nepřál jste si být rušený, pane. Vypukla snad třetí světová válka?" "Vypadá to tak", stiskl rty Michael a přijal hru. "Dobrá", usmál se Bob, zasunul vysílačku do kapsy saka a vydal se za ním do haly. "Uvědomuješ si, že být jinde, už bys měl padáka?" poznamenal Michael.

http://24.media.tumblr.com/b571854bbd7ff7c302ed05042088fc7d/tumblr_mh3azhSUWv1qbw910o1_250.gif


Mezitím, co Bob deaktivoval alarm, prohlížela si Valerie v Michaelově přítomnosti knihovnu a snažila se uklidnit.
O to samé se pokoušel i on.
"Lekla ses moc?" zeptal se s úsměvem, který byl sám o sobě jedinečným balzámem. "Hudba je nejlepší relaxace", řekl tichým hlasem. Stiskl tlačítko přehrávače a z reproduktoru se ozvaly tóny Panovy flétny. Prstem přejížděla po hřbetech knih.
"Co sis vybrala?". "Tebe", otočila se a viděla, jak sklopil řasy. "Jsem náročná četba..." "Ne", zavrtěla hlavou.
"Jsi ta nejvzácnějnější kniha".
Cítila dotek jeho horkých rukou na ramenou a zašimrání jeho vlasů, jak položil hlavu na její šíji. Pak ji zvedl, aby mohl ochutnat její rty a zároveň do ni vlít opět ten jedinečný pocit rozkoše...
Ach, ne! Tady? Ano - odpovídaly Michaelovy oči. zatímco jí shrnoval ramínka šatů. Její zrychlený tep srdce prozrazoval: chci tě!

Dech se jí zrychlil touhou po něm Jeho prsty pomalým pohybem rozepínaly zip jejích černých šatů.
"Jsou krásné, ale v tuhle chvíli trochu na překážku", žašeptal podmanivým hlasem a odstranil jí z vlasů spony. Ruce, které se teď probíraly jejich prameny spadlými na ramena a pak jí opatrně stáhly šaty dolů, už v tomhle okamžiku nepatřily nějakému nesmělému chlapci, ale žádoucímu muži plnému vzrušení. A to bylo poznat nejen na jeho rukách a jiskrnných očích zúžených nedočkavostí...
Vyhrnula mu košili, přejela lehounce konečky prstů po břiše, které se jemně zachvělo a pak sklouzla níž. "Chceš mě trápit?" zeptal se s laškovným úsměvem. "Chci pokračovat.."
To udělal rychle i Michael. Rozepnul košili, odhodil ji na zem a se slovy : "Ale ne tady", přenesl Valerii na pohovku v malém kumbálu. Posadil ji, sundal jí i kalhotky a pohledem zkoumal její reakci.
Ach, nevím, kdo koho trápí víc, pomyslela si Valerie a lehce se zachvěla i když jejkí klín jakoby žhnul nedočkavostí po Michaelových dotecích, po splynutí s ním. Oplatila mu stejným dílem uvolnila zip jeho tmavých kalhot a osvobodila ho z nich. Nahnul se k ní nad pohovku a pronikl svým údem přesně tam, kam si přála. Po několika pohybech chtěla víc a víc a přitiskla obě ruce na místo jejich spojení. Nadzvedl ji dole a opřel o opěradlo, aby ho víc cítila. Slastně přivřela oči, když začal přirážet, ruce ovinula kolem jeho krku. Zvedl jí ruce nahoru, přidržel na stěně, ponořil se do ní ještě hlouběji a prudkými krouživými pohyby, které se zrychlovaly v ní dospěl až do extáze. Chvilku potom se se společným výkřikem schoulili k sobě do náruče.


http://3.bp.blogspot.com/-r2QcyIMdALU/UAmqODvrIGI/AAAAAAAACMs/vMiO_uX8Bj8/s640/fgfdhgfg.jpg


Zůstali tam tak ležet nějakou dobu. Valerie bokem přitisknutá k Michaelovi sledovala jeho téměř porcelánovou tvář s drobnými kapkami potu na čele i v tmavých vlasech. "Spíš?" zeptala se tiše a zafoukala na jeho úzkou bradu.
"Ne", ozval se, olízl si vyprahlé rty a pak se pousmál . "Odpočívám... jen mám pocit, že se mi něco krásného zdálo", zamrkal a otevřel oči, zatímco přejížděla lehce prsty po jeho hrudi.
"Jsi tak jemná ", ozval se, aniž by čekal odpověď. Bylo to jen prosté konstatování.
"Jsem taková, jaký jsi ty", poznamenala Valerie. "Světu by měly vládnout ženy. Věřím, že by pak byl mnohem lepší", přemýšlel nahlas. "A děti. Je v nich tolik radosti a nadšení. Kdybych tak mohl mít vlastní... Kdyby mi to Bůh dopřál, miloval bych je jak si zaslouží, hrál bych si s nimi, učil bych je... Ale když k sobě přivinu cizí dítě, copak je to špatné? Je to špatné, když nejsem jeho otec? Proč?", pozvedl se náhle a opřel se o loket. "Řekni mi, Val, je tohle špatné?"opakoval stále
"Ne, není ", položila mu dlaň na rameno. Jeho oči, které byly náhle plné smutku jí ničily. Snažila se ho povzbudit. "Vidím to docela jasně, že ty jednou tátou budeš. A budeš šťastný..."
"Nejsem si jistý", poznamenal. "To bych musel mít jiný život..."


https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/ee/53/61/ee53616b39d5a126936ff9e91347bb61.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama