Listopad 2016

Vyberte fotografii měsíce

30. listopadu 2016 v 22:08 Galerie

Zítra už je prosinec, no jak jinak vánoce i zima - poslední listopadový den je čas na výběr té nejlepší - úvodní fotografie na tento měsíc ze sedmi nabízených.


č. 1 - aneb "vánoční Bubbles"



č. 2 - elegance mistra zpěvu a tance



č. 3. - už je nachumeleno, takže připravit na sníh...a koulovačkuUsmívající se



č. 4 - kniha, nejvděčnější dárek

https://vindicatemj.files.wordpress.com/2015/05/michael-liked-reading.jpg


č. 5. -
"childhood" - napadá mě tolik věcí... děti by měly být šťastné, zdravé a usměvavé (nejen o vánocích) důležitá jsou přání jejich srdce.


č. 6.

http://66.media.tumblr.com/b3270cb3b596856678972c097e0365f2/tumblr_nsxpqh3G4j1sasilxo1_1280.jpg


č. 7 - dva andělé...


Debbie Rowe o svém těhotenství ...

29. listopadu 2016 v 21:54 Řekli o Michaelovi

"Pro mě bylo velice důležité u obou těhotenství, aby Michaelovy děti znaly jeho hlas, věděly o něm něco. A tak Michael vyrobil tyhle kazety. Nemám ponětí, co na nich bylo. To bylo mezi ním a jeho dětmi. Každou noc před spaním jsem si dala přes břicho velká sluchátka, asi půl hodinu nebo 45 minut si četla a Michaelova kazeta hrála. Když to skončilo, položila jsem sluchátka na noční stolek a šla spát. Děti poznaly jeho hlas v okamžiku, kdy ho slyšely. První momenty, první dny po porodu jsou vůbec ty nejdůležitější. Myslím, že spousta lidí to nechápe. Tohle je pro všechny. Jedná se o dobu sbližování. Všichni vždycky chodí na návštěvu a chtějí vidět nové miminko, ale tohle já považuji za absolutní invazi okamžiku, který je pro rodiče a dítě tak výjimečný."

(Debbie Rowe)

https://scontent-waw1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-0/p240x240/13445694_1198362016881463_5469567189868221847_n.jpg?oh=83ceaabe3d8655aad09d0687f2ef7fa4&oe=58C513BA

https://scontent-waw1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/13419234_1198362650214733_5439211128687475308_n.jpg?oh=de4036271f4bb3ca4e1ce9e09cc35b77&oe=58C61A0D



Barvy lásky (povídka) 14. kapitola

26. listopadu 2016 v 16:46 | Hana |  Barvy lásky (povídka)


https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Bob listoval časopisem u stolku poblíž Michaelovy ložnice, občas zívl a promnul si oči.
Poté, co Michaelovi a té slečně donesli něco k jídlu a k tomu ovoce, byli oba zavření a nevyšli ven.
Tahle služba, když nikam nevyjížděli byla docela jednotvárná. Nedostal - li ovšem Michael některý ze svých ztřeštěných nápadů. Byl mu vděčný za to, že tu má místo, kde se může posadit a nemusí celou dobu stát, jak je to v některých případech zvykem. Musel uznat, že je opravdu velmi starostlivý i co se svých zaměstnanců týká...
Chvíli slyšel z místnosti nějaké slabé, sotva postřehnutelné hlasy, ale jakmile se dostal o něco dál v probírání tisku, přestal je vnímat. Ostatně... nic mu není do toho, co se tam uvnitř odehrává. Soukromí je soukromí...
Co ho ovšem náhle probralo byl hrozně vyděšený ženský či dívčí výkřik. Probůh, co se to tam stalo? To přece… Hrklo v něm, nečekal ani vteřinu , ohodil časopis stranou a zákaz nezákaz vyrazil ke dveřím, které rychle otevřel připravený snad na všechno. I na to, že se může jednat o minuty.
Na to, co spatřil však připravený nebyl...
Michael seděl na posteli s nohama nahoře, s Valerií byli opřeni o sebe a napjatě přitom sledovali na DVD film Střihoruký Edward. Přesněji řečeno tu scénu, kdy Kim přišla nečekaně v noci domů, chtěla si lehnout a našla ve svém pokoji tohle stvoření.
"Copak je, Bobe?" zeptal se Michael a bylo vidět, že s oběma jeho vpád také pěkně trhl.
"Ale nic... nenechte se rušit. Hlavně, že se dobře bavíte", ukázal na televizi. "Jen jsem uvažoval, jestli nebude zapotřebí volat záchranku... Omlouvám se". Hned nato dostal Michael ten svůj typický záchvat smíchu, že se skoro rozbrečel, když pochopil. "Je to pako", poznamenal tiše ještě rozesmátým hlasem, sotva Bob odešel. "Ale já ho za to mám rád", nezapomněl dodat. Valerii v tenhle moment připomínal zase spíš toho kluka z Thrilleru, chroupajícího popcorn, než hvězdu první velikosti. Vytušila také, proč má rád i tenhle film. Tak nějak jako Střihoruký Edward se asi musel cítit, proto mu byl i blízký.




Až pozdě odpoledne vyšla Valerie v Michaelově doprovodu na obhlídku parku, ve kterém nechybělo ani pár menších fontán. Prošli kolem záhonů růží ve tvaru srdce.
"Zavři oči... a nešvindluj ", ozval se Michael u stezky osázené cypřišemi.
Poctivě je přivřela a netušila, co má tentokrát zase v úmyslu Jestli jí strčí za krk nebo do dlaně nějaké zvíře, tak ať si jí radši nepřeje...
Vzal ji opatrně za ruku a vedl dál. Provázel je zvuk cikád a pak zaslechla zvláštní šum.
"Už můžeš", řekl tichým hlasem..
Když otevřela oči, stáli u schůdků vedoucích na písčitou pláž. Před nimi se rozprostíralo moře a v jeho třpytivých vlnách se odrážel nádherný západ slunce.


http://www.wallcoo.net/nature/beach_trees/images/%5Bwallcoo.com%5D_beach_coconut_palm_54157.jpg

http://www.cestyapamatky.cz/img/galerie/ces/0003/168-palanga-zapad.jpg

Ruce (báseň)

25. listopadu 2016 v 20:55 | Hana |  Moje básně


Ruce, co svádí,
ruce, co hladí,
ruce, co touží ochránit
a ve svých dlaních jinou ruku mít.
Ruce hbité jak blesk
a stříbřité rukavice lesk.
ruce, co mikrofon svírají,
ruce, co na pozdrav mávají
nepěkné odměny se dočkaly.
zápěstí pevně jim spoutali.
Ruce nikdy nesložené únavou do klína,
ruce, na které se nezapomíná...

http://www.sevillamagazine.es/wp-content/uploads/2016/08/Michael-michael-jackson-29013159-982-985.jpg

http://3.bp.blogspot.com/-dx5UBCNvUXY/T-ZvQTglbrI/AAAAAAAAA_4/RAhOqF3svU8/s1600/Michael+Jackson+hands+Earth+heart+love.jpgMICHAEL JACKSON His HUGE HANDS OMFG

Výsledek obrázku pro Michael jacksons hands

http://newsimg.bbc.co.uk/media/images/39511000/jpg/_39511480_203b_handcuffs_ap.jpg

https://scontent-waw1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/13501560_1203934012990930_2545097737699461137_n.jpg?oh=5c15c1baa4cc4f3f4e4dcea622586503&oe=58B63EC5

Karen Faye o dr. Davidu Forecastovi.

23. listopadu 2016 v 22:11 Vzpomínky a zprávy od Karen Faye

Karen Fayey byl smazaný blog, ve kterém psala své zkušenosti a žážitky s Michaelem, a hlavně o zákulisí. Toto se zachovalo díky uložení do složky.
Dávám to sem s povolením Poly.

Slova Karen Faye:
"Michael přišel do šatny klopýtaje. Těžko se mu chodilo. Dokonce spadl na umělou rostlinu v květináči. Byl úplně nepřítomný. Doktor Forecast byl u toho. "Michael už nemohl dál. Musel jít do katapultu. Ten je hodně malý, je třeba stočit se do do klubíčka a zůstat tak. Mohl by přijít o ruku, kdyby jí měl venku. Vidím Michaela v tomhle stavu, nemůžete ho do té pozice dostat," řekla jsem mu. Bála jsem se o jeho bezpečnost, o jeho život. "To nemůžete. Nemůžete ho nutit, aby tam šel v tomhle stavu," řekla jsem doktoru Forecastovi. Michaela jsem objala a řekla, že ho nemůže odvést. A on řekl: "Ale ano, můžu." Doktor mě chytil kolem krku, natlačil mě ke zdi a řekl: "Nevíte, co děláte." Nemohla jsem dýchat. Skoro jsem omdlela. Spadla jsem na zem. On popadl Michaela a odvedl ho na jeviště."
Tohle se stalo v Singapuru. Koncert byl ale poté stejně zrušen. Tak jako zbytek turné. Nejen že Michael měl kvůli těm popáleninám velké bolesti, ale také byl kvůli svým "doktorům" závislý na utišujících lécích, absolvoval náročném turné a do toho přišla první obvinění a Michael byl v neskutečném stresu. Každou noc musel vystupoval před všemi těmi lidmi, kteří si o něm mysleli, že je to pedofil. Nic nejedl, hubnul. Do Mexika pak za ním přijela Elizabeth Taylor, aby ho odvezla domů a přiměla k léčbě... no, však tohle všechno znáte.


https://66.media.tumblr.com/3b6fa4b19e8282a584e460ae2f56da40/tumblr_o2kpyg9g4p1uab48wo1_400.gif
http://66.media.tumblr.com/738b4b22935e7e865438abdacbf07009/tumblr_nk0fjlgGvf1riv634o1_500.gif

John Branca už neplánuje vydávat "nový materiál".

22. listopadu 2016 v 22:21 Michael Jackson - informace, fota, videa


Tento týden poskytl Michaelův právník a správce Michaelovy pozůstalosti MJ Estate - John Branca rozhovor pro HITS Daily Double.
Zde je pár nejdůležitějších věcí, které prozradil.
Momentálně spolu s Johnem McClainem dohlížejí na několik show, které se Michaela týkají:
The Immortal World Tour, která cestuje s představeními po světě a stala se 5. největším koncertním turné všech dob a Michael Jackson One, která probíhá permanentně v Las Vegas a patří k nejúspěšnějším show jaké zde byly od jeho otevření.
Také byli zodpovědní za dvě nová studiová alba - Michael, Xscape (jeden s Robem Stringer a druhý pod palcem L. A. Reida). Dále Branca řekl, že chtějí dělat podobné věci, jak bylo This is it. Chtějí tak Michaela přibližovat současným generacím, ukázat jeho tvůrčí osobnost umělce. Na otázku, zda se chystají vydat více Michaelovy dříve nezveřejněné hudby odpověděl, že ne. !!! Např. ohledně alba Xscape L. A. Reid řekl, že bude pracovat jen na písničkách, které Michael sám vokálně dokončil, protože jen tak by je vydal i samotný Michael.

Nějaké překvapení nás však čekají. Branca odkazuje: Na rok 2017 máme připravené "vzrušující projekty" ... i když to pravděpodobně nebudou žádné dříve nezveřejněné písně.

http://i66.tinypic.com/14tvam8.jpg

Barvy lásky (povídka) 13. kapitola

21. listopadu 2016 v 21:35 | Hana |  Barvy lásky (povídka)

https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z


Vešli do haly. Jestliže průčelí předznamenalo romantické prostředí, tato část příbytku a jeho zařízení potvrdila, že nezůstane jenom u slibů. V jejím středu tryskaly prameny vody z malé fontány a schodiště hlídala dvojice soch řeckých bohů.
Valerie se k nim s nečekanou rychlostí vydala, aby si je prohlédla. Co však ani náhodou nečekala ona byl zvuk alarmu, který se rozezněl halou než ji mohl Michael varovat. "Promiň", ozval se a musel si zacpat uši, ctlivé na tenhle zvuk. "Nestačil jsem..." "Ne, to ty promiň". Připadala si jako slon v porcelánu. "To je v pořádku. Nic se neděje. Hned to zařídím". Na ta slova vyběhl opět ven.
"Bobe!!" Černoch tam stál s vysílačkou jako další vytesaná socha. Schválně nehnul ani brvou. "Bobe", zopakoval Michael s naléhavostí v hlase, i když alarm musel být slyšet až ven.
"Nepřál jste si být rušený, pane. Vypukla snad třetí světová válka?" "Vypadá to tak", stiskl rty Michael a přijal hru. "Dobrá", usmál se Bob, zasunul vysílačku do kapsy saka a vydal se za ním do haly. "Uvědomuješ si, že být jinde, už bys měl padáka?" poznamenal Michael.

http://24.media.tumblr.com/b571854bbd7ff7c302ed05042088fc7d/tumblr_mh3azhSUWv1qbw910o1_250.gif


Mezitím, co Bob deaktivoval alarm, prohlížela si Valerie v Michaelově přítomnosti knihovnu a snažila se uklidnit.
O to samé se pokoušel i on.
"Lekla ses moc?" zeptal se s úsměvem, který byl sám o sobě jedinečným balzámem. "Hudba je nejlepší relaxace", řekl tichým hlasem. Stiskl tlačítko přehrávače a z reproduktoru se ozvaly tóny Panovy flétny. Prstem přejížděla po hřbetech knih.
"Co sis vybrala?". "Tebe", otočila se a viděla, jak sklopil řasy. "Jsem náročná četba..." "Ne", zavrtěla hlavou.
"Jsi ta nejvzácnějnější kniha".
Cítila dotek jeho horkých rukou na ramenou a zašimrání jeho vlasů, jak položil hlavu na její šíji. Pak ji zvedl, aby mohl ochutnat její rty a zároveň do ni vlít opět ten jedinečný pocit rozkoše...
Ach, ne! Tady? Ano - odpovídaly Michaelovy oči. zatímco jí shrnoval ramínka šatů. Její zrychlený tep srdce prozrazoval: chci tě!

Dech se jí zrychlil touhou po něm Jeho prsty pomalým pohybem rozepínaly zip jejích černých šatů.
"Jsou krásné, ale v tuhle chvíli trochu na překážku", žašeptal podmanivým hlasem a odstranil jí z vlasů spony. Ruce, které se teď probíraly jejich prameny spadlými na ramena a pak jí opatrně stáhly šaty dolů, už v tomhle okamžiku nepatřily nějakému nesmělému chlapci, ale žádoucímu muži plnému vzrušení. A to bylo poznat nejen na jeho rukách a jiskrnných očích zúžených nedočkavostí...
Vyhrnula mu košili, přejela lehounce konečky prstů po břiše, které se jemně zachvělo a pak sklouzla níž. "Chceš mě trápit?" zeptal se s laškovným úsměvem. "Chci pokračovat.."
To udělal rychle i Michael. Rozepnul košili, odhodil ji na zem a se slovy : "Ale ne tady", přenesl Valerii na pohovku v malém kumbálu. Posadil ji, sundal jí i kalhotky a pohledem zkoumal její reakci.
Ach, nevím, kdo koho trápí víc, pomyslela si Valerie a lehce se zachvěla i když jejkí klín jakoby žhnul nedočkavostí po Michaelových dotecích, po splynutí s ním. Oplatila mu stejným dílem uvolnila zip jeho tmavých kalhot a osvobodila ho z nich. Nahnul se k ní nad pohovku a pronikl svým údem přesně tam, kam si přála. Po několika pohybech chtěla víc a víc a přitiskla obě ruce na místo jejich spojení. Nadzvedl ji dole a opřel o opěradlo, aby ho víc cítila. Slastně přivřela oči, když začal přirážet, ruce ovinula kolem jeho krku. Zvedl jí ruce nahoru, přidržel na stěně, ponořil se do ní ještě hlouběji a prudkými krouživými pohyby, které se zrychlovaly v ní dospěl až do extáze. Chvilku potom se se společným výkřikem schoulili k sobě do náruče.


http://3.bp.blogspot.com/-r2QcyIMdALU/UAmqODvrIGI/AAAAAAAACMs/vMiO_uX8Bj8/s640/fgfdhgfg.jpg


Zůstali tam tak ležet nějakou dobu. Valerie bokem přitisknutá k Michaelovi sledovala jeho téměř porcelánovou tvář s drobnými kapkami potu na čele i v tmavých vlasech. "Spíš?" zeptala se tiše a zafoukala na jeho úzkou bradu.
"Ne", ozval se, olízl si vyprahlé rty a pak se pousmál . "Odpočívám... jen mám pocit, že se mi něco krásného zdálo", zamrkal a otevřel oči, zatímco přejížděla lehce prsty po jeho hrudi.
"Jsi tak jemná ", ozval se, aniž by čekal odpověď. Bylo to jen prosté konstatování.
"Jsem taková, jaký jsi ty", poznamenala Valerie. "Světu by měly vládnout ženy. Věřím, že by pak byl mnohem lepší", přemýšlel nahlas. "A děti. Je v nich tolik radosti a nadšení. Kdybych tak mohl mít vlastní... Kdyby mi to Bůh dopřál, miloval bych je jak si zaslouží, hrál bych si s nimi, učil bych je... Ale když k sobě přivinu cizí dítě, copak je to špatné? Je to špatné, když nejsem jeho otec? Proč?", pozvedl se náhle a opřel se o loket. "Řekni mi, Val, je tohle špatné?"opakoval stále
"Ne, není ", položila mu dlaň na rameno. Jeho oči, které byly náhle plné smutku jí ničily. Snažila se ho povzbudit. "Vidím to docela jasně, že ty jednou tátou budeš. A budeš šťastný..."
"Nejsem si jistý", poznamenal. "To bych musel mít jiný život..."


https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/ee/53/61/ee53616b39d5a126936ff9e91347bb61.jpg

Řekli o Michaelovi....

20. listopadu 2016 v 13:02 Skutečný Michael Jackson


Objevila jsem opět nová svědectví o Michaelově vyjímečnosti. Nepřestane mě to šokovat. A jak se mu svět odplatil?

"Když jsme byli ve Philadelphii, jeli jsme na návštěvu do domu určeného pro postižené děti. Byl tam chlapec, který neměl nohy ani ruce. Michael se zvědavě zeptal ředitele jaké by měl tento chlapec největší přání. Ředitel řekl:
"Bude se vám to zdát velmi zajímavé. On by chtěl mít motocykl ... ale, nemá ruce ani nohy". Michael mlčel a pak se usmál. Při odchodu se dostal do kontaktu se svým právníkem, objednal speciální motocykl upravený pro chlapce, ale i za předpokladu, že bude ovládaný protézami. .
Mimo jiné také platil za profesionální tréninky jízdy na motocyklu.

(Šéfkuchař Rony Remy Michaelův bývalý kuchař)

http://files.truemichaeljackson.webnode.cz/200000204-4643f473eb/AeizqZ3CMAImFW2.jpg

http://popshifter.com/wp-content/uploads/2009/07/mj-pic_2.jpg

Michaelovy citáty... (O skromnosti)

19. listopadu 2016 v 17:19 Michaelovy citáty

Spousta lidí se po setkání se mnou rozbrečela. Přímo přede mnou. Byli to fanoušci a jsou dva typy fanoušků. Ti, co křičí:
"Panebože, panebože!" Ti omdlí a musíš je podržet. A pak jsou ti, co přijdou a stroze tě pozdraví. Tak já je taky pozdravím, zeptám se jich, jak se jmenují, oni odpoví, ale jsou drzí. Já se k nim chovám normálně, přátelsky a pak se rozbrečí. Zeptám se jich proč a oni:
"Protože jsem si nemyslel, že bys byl tak milý." A odejdou úplně změnění. Ptám se jich:
"A jaký, jsi myslel, že budu?" A oni mi řeknou, že čekali, že budu nafoukaný a arogantní. Říkám jim: "Prosím, nikdy nikoho neodsuzujte." Dělá to na ně ohromný dojem. Jsem si jistý, že tě potom mají ještě radši. Láska a zdvořilost porazí všechno. Prostě obyčejné chování.

(Michael Jackson)

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/2b/d9/4d/2bd94dbb4bce301c7e154cc946eb87c6.jpg

Nemám právo myslet si, že jsem lepší než vy, mít ego nebo se vznášet někde v oblacích, protože spousta lidí v mé branži taková je a většina těchto lidí nakonec z těch oblak spadne. Opravdu. Protože se začnou chovat k lidem, kteří jim pomohli, špatně. Zapomenou, odkud pocházejí, a na ty, kteří jim pomohli dostat se tam, kde jsou, a to je velice důležité.

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/a6/d3/30/a6d330b0f64c53f7224389f955afa71f.jpg

Barvy lásky (povídka) 12. kapitola

17. listopadu 2016 v 22:34 | Hana |  Barvy lásky (povídka)


https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Valerie si všimla, že Michael je mnohem hubenější a pobledlý v obličeji. Jeho oči ale zářily tou známou radostí, jako vždycky, když se mu povedl nějaký šibalský kousek. Vědom si toho, že tady nebude čekat nikdo z paparazzi, vzal ji za ruku a vystoupili po nízkých schůdcích k obrazům..
Tiše a s jemně stisknutými rty si všechny prohlížel, jakoby je pečlivě vstřebával do své mysli a nechával je na sebe působit. Chvilkami přikyvoval hlavou, usmíval se a u kresby Bee-Bee se jeho tvář přímo rozsvítila nadšením.
"Ohh! Je vidět, že ji máš moc ráda", ozval se. "To ano", pousmála se, i když v tom okamžiku nevěděla, koho z těch dvou víc...Srdce se jí zase rozbušilo, jakmile se na ni zadíval. Proč jen mám takový problém, říct mu to nahlas, pomyslela si.
"Přijela jsi tím svým autíčkem?" naklonil se k ní s dalším ze série svých potutelných úsměvů. "Jo", kývla.
"Co takhle projet se v něm? Vždycky jsem si něco takového přál!"
Nic šílenějšího neslyšela, takže to asi myslel vážně.... "Ty jsi fakt cvok! A myslíš, že chci riskovat bouli na tvojí hlavě, jestli tě někdo pozná a pustí se za náma?" "Neboj, ani jim to nedojde". Pravda, pomyslela si Valerie. Když se budou soustředit na barevné auto, Michaela budou považovat za nějakého imitátora... "Tak to chci vidět!!" Podívali se na sebe a scaccato vybuchli smíchy. Na to se spolu rozeběhli ven k zaparkovanému žlutému broukovi, pokreslenému červenými srdíčky a černými šlápotami, mezi které Val ještě přimalovala noty.
"Hej, mrkněte se.. to je ale podoba", ozvalo se pár prvních pozorovatelů. "To není podoba. To jsem já osobně ", zažertoval Michael. "Jen si moc nefandi, kámo", volali na oplátku. "Pěkná kočka. Hej, nemohl bys nám ji naq chvilku půjčit?" vtipkoval další. Tím naštěstí zájem ustal, i když Michael si to viditelně užíval. Nebylo to poprvé, kdy utekl ochrance. Tušil, že zvlášť Bob s ním dlouho nepromluví, pokud nebude třeba a bude se tvářit jako kyselé zelí.
"Nech mě prosím řídit", zaškemral jako malý u předních dveří. Valerie se zhluboka nadechla a vykulila oči.
"Ne, ne a ne", protestovala "Jsem dobrý řidič", snažil se ji přemluvit . "Právě. O tom jsem..." Chtěla dodat četla, ale pak se zarazila.
Lepší bude, když se přesvědčí sama a Michael ke všemu vypadal jako prosící štěně. Ale co když je zastaví policie? No co... věřila, že on už to všechno zařídí a už jen pro ten výraz policistů potom by to stálo za to. A navíc... přece si nenechá ujít příležitost poznat Michaela i jinak.
"Dobrá", hodila mu klíče. "Jen mi slib, že tu jízdu přežijeme. "To záleží na okolnostech", dal si prameny vlasů za uši a nasoukal své dlouhé tělo za volant.


Výsledek obrázku pro Michael Jackson Black Or White


"Zpomal prosím...ne, ne... to je v háji", zakryla si Valerie oči už po páté. Nesedět vedle Michaela, použila by i ostřejší slovo. Tentokrát proto, že za sebou zaslechla policejní houkačku.
"Proč se tak bojíš?" pousmál se. Už tak měl patrně dojem, že jede hrozně pomalu. Policejní auto kolem nich přefrčelo a míjelo je bez povšimnutí. Měli jiný cíl.
Jejich jízda podél palem, ale i v nebezpečné blízkosti pestrobatrevných kontejnerů skončila na upravené příjezdové cestě s označením SOUKROMÝ POZEMEK.
Po dalších deseti minutách míjeli pár bezpečnostních kamer, projeli branou a zastavili u hnědého domu v palladiovském architektonickém stylu s bílými okny, sloupovím v průčelí a zdobenými balkony. Přesto, že s Neverlandem se nedal zdaleka srovnávat, působil velice romanticky. Kolem dokola byl obklopený parkem a chráněný stromy. Na první pohled připomínal typické stavby ve Virginii.
Od vchodu k nim kráčel rychlým krokem mohutný černoch, potící se tenhle teplý den v šedivém obleku. Bylo poznat, že tam stál už delší dobu. Sotva vystoupili, pootevřel pusu a s výrazem, který naznačoval, že nebude používat právě vybíravá slova zamířil prstem na Michaela.
"Teď ne, Bobe", zadržel ho Michael, tušíc, co mu asi chce říct. "Mám něco důležitého...A nechci být čtyřiadvacet hodin rušený. Jen v případě, že by vypukla třetí světová válka".
Bob spolkl svá slova a mávl rezignovaně rukou s výrazem kdo chce kam...


http://coursesite.uhcl.edu/HSH/Whitec/ximages/authors/Jefferson/MonticelloFront2.jpg