Barvy lásky (povídka) 7. kapitola

28. října 2016 v 20:15 | Hana |  Barvy lásky (povídka)

Tak a je to tady, doufám, že mě nikdo za tuhle kapitolu neukamenuje. Užijte si příběhu v tom chladném počasí a volných dnech.

https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Následující dopoledne se Michael konečně objevil v ateliéru. Přišel půl hodiny po Valerii, takže to už opět chtěla pomalu vzdát. "Moc se omlouvám... i za ten včerejšek", zaznělo z jeho úst.
Působil naprosto úžasně v jemné bílé košili a tmavých kalhotách se stříbrným páskem. Vlasy měl na první pohled čerstvě umyté a navíc ho obklopovala smyslům příjemná vůně.
"Není vůbec třeba. Už je to dobré?" zeptala se Valerie, protože jeho oči měly v sobě stále stopy smutku. "Celkem... Víš, Val, hudba má opravdu léčivou moc. Stejně jako příroda a krása okolo nás". Nemohla jinak, než souhlasit. "Směl bych se už podívat na ten obraz?" nedal se odbýt. "Dobře... když na tom tak trváš. Ale jenom na vlastní nebezpečí", poznamenala a v duchu si pomyslela - a na moje taky.
Michael obešel plátno, dal si palec na bradu a zadíval se na portrét, kde byl zachycený v taneční póze ve chvíli kdy ho Valerie poprvé viděla v neverlandském sále.. "Ouu", řekl jen s výrazem plným spokojenosti a nadšení.
"Jsem překvapený. Tak tohle byl ten tvůj noční nápad...". "No, není to zrovna typický portrét". "Ale jsem to já", usmál se zvláštním způsobem. "Kdo tě naučil tak kreslit?"zajímal se. "To jsem pochytila od svého strýčka. Stejně jako jsem kreslila v Disneylandu Bee-Bee, maloval kdysi on mě. A když jsem byla zvědavá a chtěla jsem vědět, co to dělá, odpověděl: maluju, co miluju. Od té doby se tím řídím.". "Mě taky miluješ?" zeptal se náhle. Slyšela dobře nebo se jí to jenom zdálo? "Proč to chceš vědět?" dívala se na něj nechápavě.. "Protože mi na tom záleží ". "To myslíš vážně?" "Ano", zajel rukou do jejích zrzavých vlasů. "Možná si neuvědomuješ, jak jsi přirozeně krásná a že bych s tebou chtěl trávit víc času. Ale... v mojí situaci je to těžké.Ti lidé venku mi to nedovolí. Připadám si spíš jako nějaké zboží ve výloze".
Jejich oči se na okamžik setkaly a v těch Michaelových se Valerie téměř utopila. Ne! To rozhodně nebyly oči sběratele skalpů. "Tohle zboží bych nevyměnila za nic na světě ", ujistila ho. "Ani s jistým defektem?" rozepnul pár dalších knoflíků u košile a ta zůstala volně viset přes jeho úzké boky. Pod ní neměl nic, takže odhalila světlé mapy vitiliga na kůži. Valerie ji jemně přejela chvějícíma se rukama až k jeho pasu. "Ne", ubezpečila ho s náznakem přání rozbalit celé "zboží ". "Tam dole je to ještě viditelnější ", dal jí vědět. Její ruce, rozepínající pásek ale nezadržel.
Ve chvíli, kdy Valerii osvobozoval z trička i kalkot už nemyslela na nic. V jeho náručí klesala k zemi a zároveň se vznášela. Uvolnil cestu svému narůstajícímu mužství, opřel se o lokty a jejich ústa se polibkem spojila v jedny. Přitom Valerii jemnými pohyby vzrušoval na místech, která už se čím dál víc dožadovala poznat ještě větší rozkoš. Splnil její přání a s narůstající vášní pronikl celý do jejího klína. Když v sobě pocítila ten horký pyšný úd, který se začal uvnitř pomalu pohybovat, měla zvláštní pocit kolem žaludku. Rozlévalo se jí tam podivné příjemné teplo, ktkeré sílilio stejně jako Michaelův penis, nořící se do ní stále rychleji a se stále větší intenzitou. To rozechvívalo její smysly do posledního nervu.. Vyklenula své tělo do oblouku a vycházela mu vstříc. "Michaeli, prosím", žadonila šeptem a on věděl o co. Prudce se zachvěla, když v ní s posledním hlubokým vniknutím a tlumeným výkřikem zanechal své sperma. Hned nato naplnil i její ústa žhavými polibky. Stále se v ní jemně vrtěl a to ji začalo zaplavovat dalším vzrušením. "Jen si teď odpočiň... nechci tě moc unavovat", zašeptal jí do vlasů.. Ty jeho ji přitom škádlivě zašimraly na tvář a pak na ramenou...




Valerie v té omamné chvíli vůbec nepřemýšlela, co bude dál. "Právě jsem domalovala svůj nejkrásnější obraz", zašeptala s hlavou na Michaelově hrudi. Nechápavě se na ni zadíval, pak povytáhl obočí a jeho rozinkové oči si žádaly vysvětlení. Viditelně ho bavily hádanky.
"A to jaký?" uculil se. "Tvůj", políbila ho na tvář. "Tenhle ale není možný vystavit někde veřejně. Zůstane zamčený v trezoru mojeho srdce". Bylo poznat, jak je potěšený a dojatý.
"Miluju tě, Val. Jsi nádherná bytost", řekl zjihlým hlasem a v jeho očích se znovu objevil náznak smutku. "Vím, že jsem se asi neměl nechat strhnout. Vždyť chápeš proč".
Pochopila. a vůbec mu to nezazlívala..
"Jistě. Nedělej si s tím žádné starosti. Ani v nejmenším ti nechci způsobit nějaké problémy".
Byla si jistá, že kdyby náhodou tyhle chvíle nezůstaly bez následku o svého potomka by se velkoryse postaral. Nějak uvnitř tušila, že by manželství s Michaelem bylo problémem hlavně z toho důvodu, že jeho život je někde úplně jinde. . Bylo pro ni přednější udržení vztahu založeného na lásce.. Poznala už za tu dobu, že na dětech mu opravdu záleží, protože je s nimi zvláštním způsobem spjatý a usmála se svým předčasným úvahám, které jí dělaly zbytečnou vrásku na čele. Přejel po něm rukou. "Věřím ti, ", řekl, zatímco si zapínal košili.


https://67.media.tumblr.com/6b2640ed504a0e941123b7572c0af620/tumblr_mjh5m8TUYo1qjpigho1_250.gif
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adelle Adelle | Web | 29. října 2016 v 8:23 | Reagovat

No páni!!! Valerie podlehla(kdo by nepodlehl, že). V popisovaní milostných scén jsem já pěkný břídil. Překvapivá kapitola, ale opět se mi hoooodně líbila. Teď mě napadá, aby ta vášnivá noc přece jen neměla nějaký následky:))

2 hanylen2 hanylen2 | 29. října 2016 v 12:05 | Reagovat

[1]: Mě se Adelle tvoje kapitola také moc líbila - musela jsem si pouště i Elizabeth I Love You znovu. Nech se překvapit, určitě nebude podlehnutí jen jedno. Ale teprve se to rozbíhá.

3 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 14:50 | Reagovat

Jé, jak maluje, co miluje. To je tak krásně řečeno. :-) Ten poslední odstaveček jsem si četla pořád dokola a přemýšlela, co se asi stane, když ty následky budou a...vlastně o slovech Valerie a Michaela. A prostě hrozně moc doufám, že se jejich pohádka nepokazí, ba naopak. Alespoň v nejbližší době. :-)

4 hanylen2 hanylen2 | 4. listopadu 2016 v 21:30 | Reagovat

[3]: Aničko, díky moc za komentář a za to že se opět začetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama