Barvy lásky (povídka) 4. kapitola

20. října 2016 v 12:46 | Hana |  Barvy lásky (povídka)


https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR6NxWcig9IpLazkCoSyMLhmBhIDwAXce8lb9l8YuzJamq5FX9Z



Sotva vešla Valerie dovnitř, dýchla na ni doslova pozitivní atmosféra, ale zároveň si také připadala jako někde na zámku. Procházela po vínovém koberci kolem masivních židlí se zdobenými opěradly a obrazů, které Michael zakoupil nebo nechal namalovat. Něco takového já určitě nezvládnu, pomyslela si přitom. Mezi ostatními zaujímaly přední místo dva - ten, na kterém se drží za ruce se skupinkou dětí a jeho portrét s anděly.
"Je trochu odvážný", poznamenal Michael s rozpačitým výrazem ve tváři, jakmile zpozoroval, že se na něj Valerie soustředí. "To ano", podotkla, ale zároveň musela uznat, že je v něm i jistá nevinnost zosobněná právě anděly a květinami. "Kreslil ho skvělý malíř a můj přítel, David Nordahl. Jsem vždycky rád, když tady stráví nějakou dobu se mnou...Ne, jen si nemyslete nic nepatřičného! Tomu pánovi je něco přes sedmdesát let. Je i skvělý filozof a hodně jsem se od něj naučil ", vysvětlil jí. "Čas prožitý s ním byl moc vzácný".

http://www.people.cz/mag/articles_photo/12246.jpg


Jedna z neverlanských pracoven byla zařízená jako ateliér pro Valerii. V jejím středu umístili stojan a plátno. Když tam druhý den odpoledne přišla, Michael už byl k jejímu překvapení v místnosti. Počítala s tím, že se objeví o hodně déle. Čekal tam ale u okna v černých kalhotech a béžové košili.
"Jdete přesně", ozval se. Se spokojeným výrazem si sedl a založil si ruce do klína. Valerie znovu cítila ty známé rozpaky. Kde začít? A jak? Nadechla se. "Dobrá...takže... co kdyby jsme pro začátek udělali pár fotek a podle nich pak budu pracovat", poznamenala a otevřela svou brašnu položenou na stolku. S údivem však zjistila, že je prázdná.
Když viděla, jak Michael pozvedl koutky úst, nemusela dvakrát hádat, kdo asi obsah brašny vyndal. "Ve svém domě nepovoluju žádné fotografování, Valerie". "Michaeli ", ozvala se rozčileně "ten fotoaparát je dost cenný přístroj. Musela jsem na něj dlouho vydělávat. Já zase nedovoluju nikomu, aby na něj sahal.".
"Vrátím vám ho hned, jak budete odjíždět", řekl klidným hlasem. "Zkuste to tužkou. Lépe zachytíte skutečnost. Proto jsem vás pozval sem". "Nechtěla jsem vás tolik obtěžovat". Valerie vzala skicář s tužkou do rukou a s rozmýšlením obcházela kolem Michaela.
"Za ten foťák se omlouvám... A už začněte. Jsem hezký ze všech stran", pozvedl obočí.
Valerii pobavilo to náhlé veršování a na tváři obou se objevil uvolňující úsměv. Posadila se také na židli proti Michaelovi a začala ho kreslit s vědomím, že rozhodně nebude snadný objekt.
Pochopila i jeho obavy... obavy člověka pronásledovaného novináři a médii, snažícími se za každou cenu získat co nejvíce informací z jeho soukromí.


http://66.media.tumblr.com/88e798191524d61fd5dadc5e0b963ea1/tumblr_ocbgkl7ObP1qj44vpo1_500.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelle Adelle | Web | 23. října 2016 v 15:47 | Reagovat

Prý "jsem hezký ze všech stran.", to mě dostalo. No ano, Miku jsi, proč se nepochválit. Trochu mě zarazilo to, že tedy evidentně kramařil Valerii v brašně a vzal jí ten foťák, ale chápu ho, s tím, že nechce aby tam fotila. Snad si k ní časem vybuduje větší důvěru...ledy už tají!! :D

2 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 14:39 | Reagovat

No jo, žádnej foťák! Žádný tajný focení fotek, který by sis pak  strčila  pod polštář, Valerie! :-D Jojo, líbí se mi, jak spolu mluví. Hlavně Michael je tak okouzlující, že hltám každé jeho slovo spolu s Valerií.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama