Michael o své orientaci...

Pondělí v 22:17 |  Michaelovy citáty

"Jsi gay?"
MJ:
"Vypněte ten kazeťák. Ne, nejsem. Nic proti nim nemám. Vím, že spousta našich fanoušků ale jsou homosexuálové. Nechci, abyste nahrál mou odpověď, aby ji někdy nepřekroutil a netvrdil, že něco proti nim mám".

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/33216167_1739971549372788_3190199676225716224_n.jpg?_nc_cat=0&oh=42826969acd47eb4d57bec0a788b1aea&oe=5B7CF060

https://78.media.tumblr.com/ba1aeecf2fa37906e54bb3ed304fcb0a/tumblr_nao34iYyyR1tcyfj9o1_250.gifhttps://78.media.tumblr.com/ccec58cdb4588d235214e4565383bc2e/tumblr_nao34iYyyR1tcyfj9o2_250.gif
 

Alice in Wonderland (povídka) 28. kapitola

Neděle v 22:05 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)


https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif



Alice teď mohla vnímat Michaela zblízka i s každou sebemenší viditelnou změnou barvy kůže. Prstem mu přejížděla po důlku na bradě. "Ráda si takhle hraješ?" usmál se rozkošnicky. Jeho tvář nad její tváří... jeho ruce. Poznala už jejich moc. Oba byli stejně omámení a rozechvělí. Hladil ji po celém těle. Ty jemné, přitom pevné pohyby ji překvapily a zvyšovaly její touhu. Neúnavně, trpělivě si ji přtahoval k sobě, pokaždé dychtivější a vroucnější, s očima planoucíma očekáváním.




Ovinula své paže okolo jeho krku a se zakloněnou hlavou vychutnávala jeho polibky. Byly mírné, zprvu téměř opatrné, potom rozhodnější a stále ohnivější. Objal Alici v pase a ona poprvé ucítila horoucí dotek Michaelova těla. Srdce jí bilo na poplach a příslib naplnění, kterému už nebudou stát v cestě žádné překážky v ní vystupňoval pocit rozkoše natolik, až ji to vylekalo.
A potom už byla jen unášena vlnobitím, které se vzdouvalo tepem jejich srdcí a nepoznaným, přece však známým vzepětím. Alice měla jakýsi blažený pocit, ke kterému se přidalo slastné a bolavé podráždění. Odhodila všechnu ostýchavost a sama se nabízela Michaelovu stále odvážnějšímu laskání, protože její tělo se každou svou částečkou přímo dožadovalo Michaelovy vlády.
Jen tiše zaúpěla, když do ní pronikl a zřítelnice se jí neobyčejně rozšířily.. Bolest ji na okamžik překvapila, ale on byl opatrný. Objal Alici rukama a vycházeli si vstříc, dokud se jejich těla neosvobodila v konečné extázi. Ona pak usínala schoulená v Michaelově náručí, znavená, ale zároveň neskutečně šťastná.



Michael se probudil jako první a stále v něm doznívaly krásné pocity. Poprvé dobře spal a pomalu se protáhl v přikrývkách. Otočil se, opřel se o loket a s poloúsměvem se zadíval na Alici.
Byla tak okouzlující, když ležela se zavřenými víčky, pod kterým snad ještě snila pěkný sen. Lákalo ho probudit ji polibkem jako Šípkovou Růženku, ale řekl si, že ji ještě nechá spát. V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře. A potom znovu, tentokrát ráznější. To musí být jedině Wayne, pomyslel si Michael.
Prudce se posadil a v tu chvíli ho něco praštilo do hlavy. Podíval se nahoru a zjistil, že se bouchnul o spodek klavíru, jak zůstali oba ležet v pokrývkách na zemi. Když otevřel dveře, oblečený jen v kalhotech, ještě si držel ruku na čele.
Jak vytušil, stál tam opravdu Wayne. "Omlouvám se, ale klepu tu opravdu dlouho. Kdyby to nebylo důležitý... Co je s tebou, Michaeli?" všiml si. "Neříkej, že to máš ještě od včerejška", divil se.
"Ne. Jen jsem se praštil o klavír, víš ".
"O klavír? Jak ses prosímtě mohl praštit o klavír? Ty jsi upadl?" Náhle zvážněl. "Doufám, že to není, co si myslím. Nepřehnals to s lékama, že?"
"Wayne", řekl tiše Michael "podívej se, jestli mi nevěříš". A ukázal na oči. Wayne se podíval do jeho zornic a zjistil, že jsou v pořádku. "No, o.k. Promiň, ale to víš. Musím mít jistotu, když tě mám na starosti. Ale teď k tomu, proč jsem přišel. Dnešní noviny", podal mu pár výtisků.
"Asi tě nepřekvapí. Samé lži. MJ se ukázal v Londýně se svojí milenkou, a tak dále", poznamenal, když si je Michael vzal. V tu chvíli se zezadu z pokoje ozvalo jakési bouchnutí a hned na to zaslechli : "Auu". Wayen zůstal stát s otevřenou pusou. "Co..to má znamenat?" zeptal se.
"No... že už konečně píšou pravdu. Alice se právě probudila", řekl popravdě a přivřel dveře.
"Alice? Ty ses vyspal s Alicí? Zbláznil ses? Chceš vědět všechna pro a proti?" zvýšil hlas Wayne.
Pak to ale vzdal a mávl rukou. "Ale co... hlavně že jsi štastný. Protože to není všechno, co dneska mám", ozval se. Opět předzvěst něčeho špatného?. Vypadá to tak. Michael dal před sebe ruku, jakoby tomu chtěl zabránit - nebo radši nic neslyšet.

Pokračování příště..

Michael sám o sobě...

Sobota v 21:12 |  Michaelovy citáty


"Nejsem blázen. Jsem velice chytrý.- není možné být blázen a dotáhnout to takhle daleko".

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/32838109_1902368726480785_6202535256256413696_n.jpg?_nc_cat=0&oh=b455ffc2b0015f8c78ffdd42bcbfa22f&oe=5B821200

"Že prý jsem švorc. nevěřte tomu, jsou to výmysly".

Stal jsem se hvězdami a Měsícem. Stal jsem se milovníkem a milovaným. Stal jsem se vítězem a poraženým. Stal jsem se pánem a otrokem. Stal jsem se zpěvákem a písní. Stal jsem se znalcem a známým. Stále tancuji a pak je to věčný tanec stvoření. Stvořitel a tvorba se spojují do jedné celistvosti - radosti.

M.J.

https://78.media.tumblr.com/a719906f5a9b6cd801b0f8af499ba33e/tumblr_p8xzcrSqxq1uy4melo1_1280.jpg
 


Alice in Wonderland (povídka) 27. kapitola

Pátek v 13:04 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Po předchozí zkušenosti se všichni tři rozhodli i s ochrankou opustit divadlo zadním vchodem. I když se tam také seběhlo dost lidí, nebylo to už tak zlé.
Chtěli se s Michaelem jen pozdravit a oči jim nadšením jen zářily. "Dobrý večer, moc vás obdivujeme, a tohle bylo pro nás to největší překvapení. Přijeli jsme až z Birminghamu. Nádherné představení, navíc tady vidíme vás na vlastní oči ". Zase se usmíval a podával jim ruku.
"Jsem rád, že se vám muzikál líbil stejně jako mě".
Řidič už čekal připravený a tak nasedli do auta. Michael ještě naposledy zamával a vyrazili zpět k hotelu Tara. Tam byl naprostý klid a tak působil doslova jako oáza. Zprávy ještě nemohly dorazit, tak tam zatím kromě personálu nikdo nic nevěděl. Bylo ale jisté, že od příštího dne se to změní hned s vydáním prvních novin. Zastavili opět u zadního vchodu.
"Děkuju, Wayne. Dneska to bylo náročné. Takže dobrou noc.. mezi námi, jsem rád že už tě teď nebudu potřebovat". "Taky doufám", řekl s úlevou Wayen. "Opravdu jsi v pořádku MJ ?" zeptal se.
"Opravdu. Jen malá oděrka. Bude to dobrý". "No, vypadalo to hůř. Sám jsem toho měl dost, ale nemohl jsem zakročit víc, to bych měl zase opletačky kdybych náhodou někomu ublížil ".
"Jasný.. z toho si zbytečně nic nedělej. Dobrou noc", řekl znovu významně.
Alice zůstala s Michaelem stát na chodbě. "Měla jsem vážně strach, aby se ti nic nestalo. Chtělo by to alespoň něco studeného, trochu ledu. Určitě v ledničce nějaký je". "No.. jestli chceš jít dál, budu jen rád, když mi takové ruce ten šrámek ošetří ", řekl.




Otevřel kartou a společně s Alicí vešli dovnitř. Velikému a pškně zařízenému pokoji vévodil po pravé straně hnědý klavír, vedle psací stůl a o kus dál pohovka. Alice si všimla, že na stole leží útržky popsaných papírů a několik dalších bylo poskládaných po celém klavíru.
"Omlouvám se, ale nechtěl jsem aby tady zatím někdo uklízel ten tvůrčí nepořádek. Nerad bych, aby se něco ztratilo". Alice zatím našla v lednici pod barovým pultem led a přišla k Michaelovi.
Posadil se na pohovku. "Vážně ses o mě bála?" zvedl k ní oči. "Opravdu", přiložila mu sáček opatrně na lícní kost. Usmál se. "Už je to lepší?" zeptala se. To už se smál zeširoka.
"Bylo by. Ale je to na druhé straně", ukázal prstem. "A jak to asi mám mezi tolika jizvama poznat?" zoufala si naoko Alice. Oba se nakazili uvolňujícfím smíchem, který způsobil, že se jejich obličeje, dotýkaly. Alice náhle přestala a jemně Michaela políbila na tu správnou tvář. Naprázdno polkl a zašeptal:
"Tohle už je o hodně lepší..."
Jejich oči se do sebe na okamžik vpily a pak se jejich rty spojily ve vášnivém polibku. Alice hladila Michaelovy vlasy na zakloněné šíji, zatímco jeho ruce jí rozepínaly zip šatů.
Vyhrnula mu košili, ale kalhot se ho marně snažila zbavit. Byly příliš těsné. "Proč nosíš tak úzké kalhoty?"
"Aby mi všechna krev proudila k srdci", řekl tiše. sundal si je sám. Hhned nato shodil přikrývky z pohovky a spolu s Alicí do nich klesli na zem.


Remember The Time - Protecting Michael Jackson (část druhá - pokračování 3.)


Bill:
Jedna z věcí, na kterou jsme se spoléhali, byla ta, že nikdo nepoznal, že jsou to ony (Michaelovy děti). Když jsme je poprvé vzali ven do zábavního parku nazvaném Circus Circus, jela s námi Grace. Chvíli nás pronásledovali paparazzi. Museli nás pronásledovat už od domu. Udělali pár rozmazaných fotek zdálky, naštěstí pro nás se jim nepodařilo cvaknout žádnou kvalitní fotku. Nikdo by nedokázal říct, kdo jsou ty děti na fotce.
Všichni se vždycky zajímali, proč MJ nařizoval schovávat obličeje svých dětí pod masky a šátky, obzvlášť na veřejnosti. Bulvár psal o tom, jak je to podivínské a nenormální, ale oni ten pravý důvod nikdy nepochopili. Pokud nikdo nezná obličeje jeho dětí, může si dovolit je pustit na veřejná prostranství a nejít s nimi. Když byly pryč od svého otce, mohly to být všední děti dělající všední věci.
Prvních několik měsíců s námi vždy byla nějaká chůva, pokud jsme děti vzali ven. Ale koncem dubna nás MJ začal pouštět s dětmi samotné, doprovázeli jsme je na pochůzkách a trávili jsme s nimi čas na hřišti. A jakmile jsme je poprvé vzali ven samotné bez Grace nebo paní učitelky? To byl pro nás velký den! Cítili jsme, že jsme si získali důvěru. Protože on se skutečně paranoidně strachoval o svoje děti.
Pamatuji si jednu příhodu, kdy jsme s Javonem vzali děti na zmrzlinu do cukrárny. Pan Jackson zůstal doma. Byl únor a pořád bylo dost chladno. Byli už jsme tak v polovině cesty, když tu najednou MJ zavolala a ptal se: "Má Blanket čepici?" Neměl. Zapomněl si ji doma. Pan Jackson řekl: "Okamžitě se vraťte zpátky pro tu čepici!"
Neměli jsme v úmyslu děti pouštět z auta, pro zmrzlinu jsme chtěli zajít my s Javonem a přinést ji do vozu. Nezájem. Prostě jakmile byla venku zima, děti musely mít čepice, šály a rukavice. Tečka. Tak jsme se prostě otočili a jeli pro tu čepici domů.
Javon:
Lidi se smáli představě, že by měl být otcem, pak se smáli jménům, která dětem vybral, a nakonec se smáli, když zakrýval jejich obličeje maskami. Jako, chci tím říct, pro MJ muselo být děsně těžké být otcem. Ale jakmile jste ho lépe poznali, uvědomili jste si, že být tátou je pro něj ta nejpřirozenější věc na světě. Jednou jsme takhle v přízemí vyřizovali poštu, když tu najednou k nám ze shora dolehl MJ hlas, který říkal, že mu právě došel prací prášek a jestli by některý z nás nebyl tak hodný a nedošel nějaký koupit. Ještě vteřinu předtím, než jsem tohle slyšel, by mě ani ve snu nenapadlo, že by MJ mohl svým dětem prát prádlo, ale tak tomu skutečně bylo.
Taky je nikdy nechtěl rozmazlit. Každý rok měl nárok na extra drahý výlet od FAO Schwarz, ale takové vymoženosti byly povoleny jen o prázdninách, narozeninách anebo když některé z dětí splnilo dobře těžký úkol. Jakmile některé z dětí udělalo něco špatného, okamžitě přispěchal, aby jim odebral veškeré vymoženosti. Například jednoho dne jsme se s Billem rozhodli vzít jeho i děti do kina. Zařídili jsme všechny detaily, pronajali auto a tak různě a taky jsme se dost těšili. Ale toho rána jedno z dětí napsalo špatně test anebo nesplnilo nějaký úkol a on to kino zrušil. Čekali jsme dole, auto nastartováno, najednou přiběhl Prince a řekl: "Tatínek řekl, že nikam nejedeme."
Každý den v televizi vidíte děti celebrit, rozmazlené a arogantní. Michaelovy děti byly opak. Nikdy toho moc nechtěly, a když už přece, tak vždy řekly "prosím" a "děkuji". A pokud už udělaly nějakou lumpárnu, nebylo těžké jim domluvit. Stačil malý monolog anebo lehké pokárání a zas se chovaly vzorově.
Bill: Když Prince poprvé dostal psa, nevěděl docela dobře, jak se o něj starat, jak jej venčit a jak to potom po něm uklidit. A tak v prvních několika týdnech štěně používalo k vykonání potřeby garáž - tu, ve které jsme pracovali.
Javon: Smrdělo to. Upřímně? To místo smrdělo po hovnech. Museli jsme to čichat, když jsme byli v práci. Měli jsme na sobě zbrusu nové obleky a tak podobně. A páchli jsme jako prasata. Jo, měli jsme přívěs, ale v garáži byly všechny možný lejstra a tak různě. A tak jsme to uklízeli. Nechtěli jsme někdy vjet autem do hovna, to mi věřte.
Bill:
Mysleli jsme si, že Prince přijde a uklidí to po tom psovi. Ani nápad! Přišel do garáže, překročil jedním dlouhým krokem to hovno a šel k štěněcímu pelechu. Dal psovi hračku, otočil se, zas to hovno překročil a odešel do domu. Prostě tam tu hromadu nechal.
Javon:
Několikrát jsme do toho i šlápli. Bill nás instruoval: "Kdokoli šlápne do hovna, tak je na něm, aby to uklidil!" A tak jsme uklízeli. Stěžoval jsem si: "Sakra, nejsem tu od toho, abych uklízel psí sračky!"
Bill:
Jednou to však už překročilo hranice. "Já to uklízet nebudu!" křičel jeden. "Já taky ne! Ty to ukliď!" "Ne, ty!!!"
Javon:
Takže občas se stalo, že to tam prostě zůstalo ležet. Ale když pak přišel MJ a šlápl do toho, tak jsme si mysleli, že jsme v prdeli.
Bill:
Měli jsme ho vzít autem na nějaký důležitý meeting. Byl perfektně vystrojen. Krásný oblek, značkové boty. Chtěl jít přes garáž přímo k autu … a v tu chvíli do toho šlápl.
Javon:
Zavolal si Prince a pěkně mu vyčinil: "Je to tvůj pes, Princi! Chtěl jsi psa a je to tvá odpovědnost! Tihle hoši to za tebe dělat nebudou!"
Po tomto monologu se Prince změnil. Kdykoli pes udělal hromadu, Prince přišel a bez řečí to uklidil. Nebyl s tím žádný problém.
Bill:
Prince byl velký bratr, skutečně. Byl nesmírně inteligentní na svůj věk. MJ mu svěřil starost o ostatní dva sourozence a Paris s Blanketem si k němu chodili pro rady.


https://78.media.tumblr.com/542c39c7ea1e63500e7be4c6c1a51f8c/tumblr_n933zsBbNO1qfq3tio4_r1_250.gif

https://i.ytimg.com/vi/xdAAqfKfWw0/hqdefault.jpg

Moje kresba - Michael Jackson (This Is It)

15. května 2018 v 22:27 | Hana |  Moje kresby


V květnu začaly zkoušky na vyprodané turné This Is It. Jak už bylo připomenuto - blíží se smutné výročí. Stále je utajované zákulisí i to, co se opravdu stalo. Ať už to byla chyba C. Murraye nebo cílená likvidace Michaela - svět přišel o legendu, úžasného i když svérázného člověka, který chtěl jít svou cestou.


Alice in Wodnerland (povídka) 26. kapitola

12. května 2018 v 22:16 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Jak Mohamed Al Fayed slíbil, provedl Alici tím nejluxusnějším obchodním domem, který kdy viděla.
Dostala se dokonce i na místa, kam běžní zákazníci nevstoupili.
To snad není obchodní dům, pomyslela si s úžasem. Už jen v úseku potravin se jí tajil dech. Podlaha byla vyleštěná a čistá jak zrcadlo, až se v ní doslova viděla a šla po ní velice opatrně. O tom ostatním ani nemluvě.




Čas rychle uběhl a po šesté hodině navečer už stáli před vchodem divadla His Majestic. Když seděla na svém místě v lodžii a obdivovala tu nádheru kolem sebe, ještě zdaleka netušila, co se bude dít v příštích chvílích.
Opřela se o balkon, prohlížela si stylový interiér divadla a sledovala dění dole. Nezvyklý rozruch ji donutil zbystřit pozornost. Začaly se ozývat výkřiky a spatřila, že se lidi shlukují na jedno místo. Nejdřív kdesi uprostřed toho davu zahlédla Wayenovu hlavu. Za šéfem své ochranky šel Michael. Tedy, spíše se pokoušel jít. Jeho hubená postava jen stěží vzdorovala náporu britských nadšenců a jednoho z dvojice policistů už se jim od něj podařilo oddělit.
Ten zároveň přišel i o svůj znak moci, čepici s černobílým kostkatým lemem, kterou mu čísi ruce shodily. Michael nebyl proto z druhé strany chráněný, takže se někomu málem povedlo strefit se mu do brýlí. Kdyby si je nedržel rukou, tak by mu určitě spadly. Přidal k ní druhou, sepnul je v typickém gestu a snažil se dostat dál. Waeyn ho chytil pod ramenem a doslova si prodíral cestu davem.
Alice z toho neměla vůbec dobrý pocit a začala mít vážně obavy. Pro Michaela to musí být opravdu stresující a nepříjemné a on přesto dokáže dát najevo svou přízeň, když ne jinak, alespoň gesty a úsměvem, protože to už patří do jeho života. Jiný nemá. "Proč to dělají?" zeptala se Mohameda Al Fayeda. "Je to proto, že v nich vyvolává pocit štěstí", odpověděl jí.
"To je šílený", špitla Alice. "On se sem snad ani nedostane". Zároveň si uvědomila, že od této chvíle je jejich inkognito v Londýně to tam.
Nakonec se mu to ale přece jenom podařilo, sundal si z očí tmavé brýle a dal si je do kapsy. Vyšel po bočních schodech nahoru a vstoupil do lodžie tak tiše a opatrně, že by to Alice skoro ani nepoznala, kdyby ho neprozradila povědomá vanilkovo karamelová vůně.
Než se stačila vzpamatovat, cítila jak ji jeho paže zezadu objaly kolem pasu a zároveň jí vtiskl jemný polibek na krk. Alice se přímo rozplývala v jeho vřelém objetí. Vůbec jí nevadily blesky fotoaparátů, které na ně v tom okamžiku dole zamířily, protože ani Michael neviděl žádný problém v tom dát jí najevo veřejně své city. Ať se ti novinářští zvědavci staví třeba na hlavu.
Otočila se k němu a setkala se s jeho rozzářenýma očima.
"Já žasnu, Michaeli.. tys to zvládnul bez úhony?" podivila se. "Až na maličký šrám jsem docela v pořádku. Tebe by určitě rozmačkali jako jahůdku", poznamenal. "Proto jsem nechtěl aby jsme šli společně a počkal jsem dokud mi nedali vědět, že jste na místě".
Světla se začala zhasínat a osvětlené zůstalo jenom jeviště. Zazněly nádherné úvodní tóny dražby v pařížské opeře...
"A teď vážení, položka čísl 669, opička hrající na činely. Je jako nová, čas jí vůbec nic neubral, dokonce i funguje. A nakonec nejdůležitější položka z celé dražby. Křištálový lustr. Ano, je to onen lustr, který sehrál významnou roli při tragédii související s Fantomem. Odborníkům se podařilo ho zrekostruovat a tam navrhuji rozsvítit ho a zahnat tím ducha Fantoma opery..."
Alice s napětím sledovala příběh, který doslova prožívala. Úžasná hudba ji přímo pohltila , rozšířené oči měla upřené na jeviště a dojetí do nich nakonec vehnalo slzy. Michael celé představení vnímal stejně a přitom mu nemohla uniknout ani Alicina reakce.



Z rozhovorů Michaela a rabbi Shmuley o Neverlandu a pár raritních fotek z dokumentu o známém fotografovi Harry Bensonovi z roku 2016.

11. května 2018 v 12:00 |  Michael Jackson - informace, fota, videa

SB:
"Myslíš, že kdybys do Neverlandu přivedl dospělé, že by to bylo pro ně něco jako křest?"
MJ:
"Určitě. Nedokážu si představit, že by to někoho nezměnilo"..
Navíc jeden cittát o Neverlandu od Michaela....
- Zde opustíte dnešek a vstoupíte do světa včerejška,, zítřka a fantazie -..
(MJ)

První spolupráce mezi Harrym a Michaelem se uskutečnila v roce 1984, později (v r. 1993) mu Michael otevřel brány Neverlandu. Harry Benson je také autorem snímků Michaela s malým Princem v roce 1997.
Pan Benson fotí pro mnoho mnoho prestižních časopisů, jako například. Vanity Fair, Life a Vogue. Michaela a přátelství s ním si velice vážil a respektoval ho.









P.S.
Holčička stojící před Michaelem je Ali, dceka maskérky Karen Faye...


Michaelovy citáty...(O bulváru a lidech)

8. května 2018 v 12:12 |  Michaelovy citáty


"Proč si lidé vůbec ty plátky kupují? Není v nich pravda. Chci vám říct, abyste nikdy nikoho neodsuzovali. Nikdy nikoho nesuďte, dokud si s tím člověkem nepromluvíte z očí do očí. Nezajímám se o takové příběhy. Nikdy nikoho neodsuzujte, protože to jsou lži".

"Jaký typ člověka obvykle nemáš rád?"
MJ:
"Sprosté lidi. "

P.S. Doplnila bych... a lháře.Usmívající se

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/31958368_1891248590926132_7055416547497476096_n.jpg?_nc_cat=0&oh=d414b1c5945e0fd9a7bbff0f9bf163d7&oe=5B94990A

Alice in Wonderland (povídka) 25. kapitola

6. května 2018 v 20:52 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Už víc než hodinu seděli všichni tři v salonku Mohameda Al Fayeda a velmi neoficiálně si spolu povídali..
"Víte, slečno Alice, Michael mi jen tak někoho nepředstaví bez toho že by si ho vážně oblíbil", prozradil jí.
"Už jsem o vás slyšel a musím mu dát za pravdu.. Působíte na mě jako milá a zajímavá dívka".
Alice byla v rozpacích a cítila, že se červená jako ty její šaty.
"Řekl mi také, že jste pracovala v redakci LA Times. Dobře, že jste od toho upustila. Jemu zničili novináři život, stejně jako Dianě. Také se cítila vykořeněná a zrazená. Trpěla depresemi, protože mezi námi, o Charlesovi nemůžu říct nic dobrého. To manželství byla chyba, byli tak rozdílní. Ona citlivá, veselá a nespoutaná a on suchar, který ji navíc podváděl s někým, kdo vypadá, promiňte mi ten výraz, jako kobyla". To Alice už nevydržela a musela si rukou stisknout pusu, aby se nesmála.
"Ale klidně se můžete smát", poznamenal, když si toho všiml. "Vždyť mám pravdu. Nic proti nikomu, prosím.. když se mu líbila. Ale proč se tedy oženil s Dianou? Já si servítky neberu. Ani v případě Dodiho. Toleroval jsem jeho avantýry, ale když jsem se dozvěděl o Dianě, řekl jsem mu ať od ní dá ruce pryč jestli to nemyslí opravdu vážně, jinak že mi nesmí přijít na oči. Dal si měsíc na rozmyšlenou a pak mi oznámil, že Dianu skutečně miluje."
Pan Al Fayed je potom zavedl k pomníku syna Dodiho a princezny Diany, který nechal zbudovat ve svém obchodním domě. "Byla to vražda. Sprostá vražda", poznamenal. "Jsem přesvědčený, že Dodiho a Dianu nechali zabít". Chvíli tu tiše stáli a vzpomínali a když společně zapalovali svíčky, v Michaelových očích se zaleskly slzy, které tam stále byly, ale nechtěly ven. Jakoby se za ně styděl.



Památník Diany a Dodiho Al Fayeda v Harrods



"Znal jsi Dianu dobře?" zeptala se Michaela Alice. Povzdechl si, pak přikývl a vložil svou ruku do její a začal se jí svěřovat. "Měla velikou schopnost empatie, milé jednání a právě když měla trápení, uvědomovala si, jak důležité je pomoci lidem ještě nešťastnějším, zvlášť pro toho, komu to jeho postavení a prostředky dovolují. Uvědomila si, že právě to je východisko z jejího smutku. Velmi jsme si v tomhle směru rozuměli, často jsme si volali a přemýšleli, jak různé problémy řešit". "Je škoda, že takoví lidé a tak mladí, musí takovým způsobem odejít".
Michael jen přikývl a pak se na Alici podíval jako vždycky, když chtěl něco nutného sdělit.
"Alice, teď musím bohužel něco důležitého vyřizovat kvůli chystaným koncertům. Měly by začít už příští rok právě tady v Londýně. Pan Al Fayed souhlasil, že se o tebe zatím s radostí postará a ukáže ti celý obchodní dům". "Ale ovšem. Samozřejmě až po malém občerstvení", oznámil jí Mohamen Al Fayed. "Ty šaty by byla škoda nevyužít i na vhodnější příležitost a proto nás ještě večer čeká společný program".
Ti tři se proti mě spikli, pomyslela si Alice. Zase další překvapení. A asi znovu nic neprozradí.
"Michaeli", obrátila k němu oči s prosebným výrazem. "Tak dobře", nechal se obměkčit a usmál se. "Večer půjdeme všichni na Fantoma opery. Tušil jsem, že jsi ho ještě nemohla vidět".
Oči se jí rozzářily radostí. "To je báječný.. Jak jsi to dokázal?"
"To já ne. To tady šedá eminence", ukázal vedle sebe.




Tak to je Harrods...


Kam dál