Čtvrt století od premiéry filmu Free Willy a nezapomenutelné Michaelovy písně Will You Be There...


Už je to 25 let, co se objevil film Zachraňte Willyho (Free Willy) s Michaelovou písní Will You Be There . Vzpomínáte ještě?

https://thumbs.gfycat.com/BigheartedWealthyAmethystinepython-max-1mb.gifhttps://thumbs.gfycat.com/JitteryFinishedKitty-max-1mb.gif

https://www.mjworld.net/wp-content/uploads/picture11-300x169.jpg
 

Alice in Wonderland (povídka) 37. kapitola

Neděle v 22:16 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)


https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Protože se Alice rozhodla zůstat v Holmby Hills a jiná varianta ji ani ve snu nenapadla, tak jí Michael hned následující den představil důležitě vypadajícího muže s černými, nakrátko střiženými vlasy a v tmavém obleku.
"Alice, tohle je Alberto Alvarez. Patří mezi mé nejlepší osobní strážce a odedneška bude mít na starosti i tvoje bezpečí, až půjdeš někam sama". Alice jakoby chtěla něco namítnout, ale Michael se na ni zadíval takovým způsobem, že mu nebylo možné odporovat.
"Já vím, že ti to třeba nebude příjemné, nejsi na nic takového zvyklá. Ale je to nutné a nebude tě to nijak obtěžovat, věř mi. Bude vždycky v bezpečné vzdálenosti. To jenom abys věděla, kdo to je".
Alice si připadala jako střízlík, oproti tomu mohutnému muži, který jí teď podával ruku.
"Už jsem slyšel od Wayena, že jste kurážná", poznamenal. "A jé, tak to už asi vědí všichni ", povzdechla si. "Tamtamy nezahálejí. Měla jste štěstí, ale příště to radši nezkoušejte", řekl vážně i přes potlačovaný úsměv. "Nemuselo by se vám to vyplatit".



Alberto Alvarez


Během dalších čtrnácti dnů absolvoval Michael kvůli smlouvě potřebné lékařské prohlídky a protože veřejnost ještě zdaleka netušila proč, snad kromě jednoho fanouška, kterému při nákupech ve svém nadšení prozradil, že chystá brzy nová vystoupení, staly se tyto jeho návštěvy opět terčem bulvárních fotografů a spekulací.
Měl ale opravdu svérázný smysl pro humor a tak se vždycky schválně nechal vyvézt asistentem ven na vozíčku
a zafačoval si obličej. Nikdo z novinářů nevěděl, co se děje a Michael se tím ve skutečnosti skvěle bavil...
Prohlídky dopadly uspokojivě, až na některé chronické potíže, které mu ovšem nebránily vystupovat
a neohrožovaly jeho zdraví o nic víc, než dříve.
Koncem října už měl Michael svou představu, kdo by mohl celý projekt režírovat se smyslem pro magično
a báječné efekty. Vždycky se mu líbil film Xanadu, muzikál o Můze, která sestoupila na zem, aby pomohla splnit sen jednomu mladému umělci. Hrál v něm Gene Kelly, jeho velký vzor.
A režisérem byl právě Kenny Ortega. Vzal proto telefon a vytočil jeho číslo.

"Ahoj, Kenny, tady Michael. Michael Jackson. Zdravím tě", řekl, když se Ortega ozval. "Viděl jsem teď tvůj nový film High school musical a moc se mi to líbilo. Vzpoměl jsem si na tebe, protože chystám nový projekt a rád bych se s tebou domluvil, jestli bys na něm nechtěl spolupracovat. Můžeme se někde sejít a probrat to?" zeptal se. "Slyším dobře? Mám takový pocit, že se probudila sopka a bude to stát za to... jako vždycky", reagoval Ortega.




Kenny Ortega

 


Pro zajímavost...

12. července 2018 v 21:32 |  Michael Jackson - informace, fota, videa


Věděli jste, co je to za zvuk na začátku původní verze písně Dangerous vydané na Ultimate Collection?
Dočasná nahrávací kabina, která byla postavena pro Michaela ve studiu, se zhroutila hned, jak začal zpívat. Část struktury se mu trefila do hlavy a Michael zkolaboval. Byl okamžitě převezen do nemocnice a naštěstí se rychle z této nehody zotavil

Při hledání nových zvuků pro své písně do tohoto alba trval na tom, aby byl použit zvuk pádu kabiny.


https://cdn.funcheap.com/wp-content/uploads/2014/04/michael-jackson.jpg



Remember The Time - Protecting Michael Jackson (Část druhá - pokračování 7)



Javon:
Las Vegas Mini Gran Prix je jedna z těch venkovních událostí, kde je park se všemi možnými hrami, cestami pro bicykly a motokárami. Měl jsem bratrance, který tu dělal manažera. Bylo to jen pár mil na sever od domu. Vždycky, když jsme to míjeli, MJ se zmínil: "Chlape, rád bych se sem šel někdy podívat s dětmi. Určitě by se jim to líbilo."
Kdykoli něco takového řekl, udělal jsem si v hlavě jakoby poznámku a nakonec jsem zavolal svému bratranci a zeptal se ho, jestli nemůže někdy zavřít dřív a vzít MJ a jeho děti dovnitř. Zavolal nadřízenému, pak mi brnknul zpátky a domluvili jsme to.
Bill:
Zašli jsme zpátky za MJ a řekli jsme mu: "Pane, právě jsme to zařídili. Vy i děti můžete zajít na to hřiště a užít si tam večer." A když jsme mu to řekli? Byl jako malé děcko o Vánocích. "Opravdu?? Tak to je skvělé! Pane Bože!"
Park zavíral o půlnoci. My se tam dostali okolo 00:30. Vylezli jsme z auta a šli jsme zkontrolovat, jestli není někdo okolo. Pak jsme šli dopravákům říct, že my patříme k lidem, kteří mají přístup dovnitř. Pak jsme se vrátili k autu a vzali MJ a děti dovnitř.
Jakmile jsme byli uvnitř, MJ a děti se rozeběhli do všech stran, jako kdyby to byli čtyři pětiletí mrňousové. Nejdřív šli do game roomu, kde vyzkoušeli všechny mašiny, a hrál jeden proti druhému. Hráli pinball a vyhráli nějaké ceny. Prince jich vyhrál nejvíc. Paris to trochu štvalo. Nic totiž nevyhrála. Začala nabírat k pláči. Chodil jsem od jedné hračky k druhé a snažil jsem se pro ni něco vyhrát. Nepovedlo se mi to. Nakonec přišel manažer, otevřel tu hrací skříňku a vyndal nějaké hračky pro Paris. To ji uklidnilo. Odběhla pak s plnou náručí plyšáků.
Javon:
Jeli i na motokárách. Ale jen chvilku. Nejdřív jel jen MJ a děti. My jsme s Billem stáli opodál a pozorovali jsme Blanketa, který byl moc malý na to, aby mohl jet. Byl z toho celý naštvaný, protože i on chtěl jet na motokáře a chtěl porazit bratra a sestru. Ale protože nikdo nebyl na dohled, nakonec mu dovolili se povozit. Umožnili mu ujet jen asi 100 metrů, ale i tak se pro něj ten den stal díky tomu výjimečný.
Bill:
Byla tam taky jedna taková obrovská dráha, když jste dojeli na vrchol, sjeli jste pak hned dolů do takového jutového pytle, na kterém bylo napsáno "Brambory". To byla poslední atrakce, kterou vyzkoušeli, než jsme šli pryč. Blanket byl zas moc malý, tak ho MJ držel v náručí, Paris a Prince se chytali navzájem. Byli vyděšení, ale vzrušení zároveň.
Odnášeli si společně jeden míč. Bylo vzrušující to sledovat. Oprostili se tu od všech starostí. Vždycky jste je mohli vidět, jak jsou v obležení manažerů, bodyguardů, právníků. Bylo možno vidět změnu i u MJ. Normálně měl hlavu plnou starostí a obav. A přenášel je i na svoje děti. Brávali jsme děti do cirkusu a na hřiště, ale většinou bez něj. V tu dobu z nich spadla tíha světa a byly to ty nejpotrhlejší děti ze všech. To samé se událo u MJ během návštěvy zábavního parku. Změnil se. Byl bezstarostný, uvolněný a svůj. Dělal to, co zrovna chtěl, v obličeji byl radostný, byl zkrátka pekelně šťastný.
Javon:
Když jsme všichni nastoupili do auta, děti v tu chvíli usnuly. Byly odrovnané. Odvezli jsme je domů, odnesly je postupně v náručí do pokojů a uložili jsme je ke spánku.
Já s Billem jsme couvali z pokoje, zatímco MJ seděl u dětských postelí a zasunoval jim deku pod tělo. Zastavil nás v půli cesty a šeptal: "Chlapci, rád bych vám poděkoval za to, co jste udělali pro moje děti. Hrozně si toho vážím. A Javone, vyřiď, prosím, osobní poděkování tvému bratranci za to, že nám domluvil parkování zdarma. Je to rarita, pokud pro mě někdo něco udělá bez toho, aniž by chtěl něco na oplátku. Připomeňte mi zítra, ať tomu manažerovi pošlu fotku s podpisem. A ještě jednou děkuju."
Michael Jackson poprvé vystupoval v Las Vegas v roce 1974, když on a jeho osm sourozenců vytvořilo velkolepé vystoupení na MGM Grand. Joe Jackson domluvil vystoupení sám osobně, neboť Motown byl proti - Berry Gordy cítil, že vystoupení by nebylo dobré pro pověst skupiny. Ale MJ chtěl hrát ve Vegas. Byl až fanatickým obdivovatelem Sammyho Davise Jr., jež prolomil bariéry mezi lidmi rozdílné barvy kůže v mnoha koncertních sálech, hotelech v 60. letech.
Michael cítil, že je třeba v tomto odkazu pokračovat, a také se vždy snažil sám sebe přimět udělat vystoupení ve Vegas nejlepším, jakého byl schopen.
Ačkoli byl MJ v tu dobu teprve šestnáctiletý, jeho neúnavná píle, s jakou se připravoval na každé vystoupení, se stala legendou mezi dalšími generacemi nadějných umělců. Ale o dekádu později, kdy byl jeho život sužován mnohými osobními pády, byl známý spíše tím, že vystoupení rušil, než aby tvořil historii. V prosinci 1995 byl Jackson vybrán, aby byl natočen záznam z jeho koncertu v New YORKU. Tři dny předtím zkolaboval během pódiových příprav na koncert a byl převezen do nemocnice. Koncert byl zrušen. V roce 1999 byla podepsána smlouva, podle které měl MJ uskutečnit dva koncerty "milénia" v Austrálii a na Hawai. Jackson z obou skutečností vycouval necelý měsíc předtím, než se měly uskutečnit. Promotér ho následně zažaloval a Jackson byl nucen zaplatit 5,3 miliónů dolarů jako náhradu ušlého zisku.
O dva roky později, v září 2001, Jackson dotáhl do konce koncert k 30 letům jeho kariéry v Madison Square Garden, nicméně album, které se tímto koncertem rozhodl propagovat, Invincible, bylo v mnohých ohledech fiaskem. Jackson strávil šest let ve studiu, střídavě nahrával a nenahrával, ale záměrem bylo vytvořit album, které opět zboří všechny dosavadní hranice a přitáhne posluchače. Invincible debutovalo jako No. 1 v Americe, Anglii, Japonsku a v dalších zemích, ale jeho prodej skončil stejně rychle, jako začal. Sony následkem toho zastavila propagační kampaň alba - a to rozpoutalo hořkou nenávist mezi MJ a šéfem Sony Music Tommym Mottolou.
Po soudu v roce 2005 vlétl Jackson do partnerství s bahrajnským hostitelem, Sheikhem Abdullahem, podepsal s ním kontrakt, který mu sliboval mnoho nových projektů, včetně nového studiového alba a muzikálu. V závislosti na tom, že Jacksonovi de facto poskytl útočiště, a ultra moderní nahrávací přístroje, Abdullah pokryl svým podpisem mnoho zpěvákových legálních neproplacených složenek a poskytl zálohu miliónů dolarů, které měly v zámoří pokrýt Jacksonovy nemalé požadavky. V dubnu 2006 Raymone Bainová poskytla tisku důkaz toho, že Jackson i Abdullah zažívají v zámoří nemalé dobrodružství - založili spolu společnost Two Seas Records, a prohlásila, že Jacksonovo nové album bude moci vyjít už následující rok. Ani ne o tři měsíce později Jackson vycouval ze všech dohod, které měl s Abdullahem a potajmu odcestoval do Irska.
Během té doby, ve které "nepracoval", vlastně pracoval po celou dobu. V Irsku strávil měsíce ve studiu s will.i.amem z Black Eyed Peas. Jakmile byl jednou zpátky ve Státech, setkával se pravidelně s umělci a artisty jako byl Kanye West, Babyface, Ne-Yo a RedOne, komponoval a nahrával desítky nových písní. Jacksona stále práce bavila. Nezanevřel na svoje profesní záležitosti. Ale stal se z něj samotář. Jakmile se jednou stal obdivovatelem Howarda Hughese, začal žít život podobný tomu jeho. Ukrýval se za bezpečnými branami Vegas, za neprostupnou hordou bodyguardů.
A kdo by ho mohl obviňovat? Po mnohé roky, asi v době, kdy vyplaval na povrch skandál s Chandlerem a dokonce i předtím, bulvární hyeny byly jaksi neúprosné a urputné. Cokoli udělal, kamkoli se pohnul - všechno bylo použito jako střípek do mozaiky jeho "šíleného života" - života Podivína Jackoa. Když byla situace ještě jakž takž v pořádku, říkali mu blázen a podivín. Když se situace zhoršila, byl z něj zločinec a pedofil. Proč by pobyt ve společnosti měl něco změnit, když ani zaplacení miliónů dolarů na očištění svého jména nemělo žádný efekt? Jackson rezignoval. Ponořil se plně do rodinného života a do vlastních projektů a našel jakési uspokojení tam. Ale jakmile se jen trochu uvolnil, okamžitě přispěchaly další bulvární veličiny, aby mu přiškrtily i ten trošek kyslíku, co mu ještě zbýval k dýchání. A taky měl spoustu dluhů. Aby se jich zbavil, bylo mu řečeno, že se musí vrátit na pódia. Ale on nechtěl. Aby si zachoval alespoň trochu soukromí a míru v duši, chtěl mermomocí zůstat mimo světla ramp.
Ale nemohl udělat obojí.
Javon:
Dva dny před výletem do Tokia nám Feldman řekl, že zatímco MJ bude pryč, chce po nás, abychom mu vybavili jeden z pokojů v domě hudebními zařízeními a nástroji. Začali jsme si tedy dělat poznámky, co všechno bude třeba koupit - podlaha, panely ve tvaru kartónů od vajec, tohle všechno. Zašli jsme do párty obchodu a koupili jsme taneční parket. Potom jsme já a Bill všechno uspořádali v pokoji.
Bill:
Až do tohohle bodu, kdy se začala řešit hudba, se vlastně nic extra nedělo. Byl tu jeden pohovor s nějakým promotérem ohledně MJova vystoupení v kasinu ve Vegas. Jack Wishna, ten promotér, který nakonec skapal, byl v tu dobu velký eso. Vyjednával všechny hudební věci. Byl taky ten důvod, proč se MJ rozhodl přijet sem, vybral si Vegas jako první místo. Brali jsme MJ taky na nějaký meetingy se Stevem Wynnem, který vlastnil The Wynn Resort a kasino. Bylo tady vyjednáváno ohledně zařízení vlastního místa pro show, jako to tehdy udělal pro Celine Dion s Caesars Palace. Brali jsme ho na schůzky a schůzky po schůzkách. Nic z toho nikam nevedlo. Byly chvíle, kdy jsme MJ přivezli z nějakého takového setkání a slyšely jsme ho volat telefonem: "Chtějí po mně, abych dělat všechna ta show, ale vůbec si neuvědomují, že už nejsem tak mladý, jako jsem býval. Nemůžu splnit to, co žádají!"


https://78.media.tumblr.com/d6e3a8bda1cecbaa7ead89e20cf52e2d/tumblr_p46u2aesff1uy4melo1_640.jpg

http://f1.media.brightcove.com/8/1106199504001/1106199504001_1311427041001_1d9b9da6039c822c005fcf29eb120660-mezzn.jpg?pubId=1106199504001&videoId=1311408915001

Ze soukromých rozhovorů v Neverlandu s Michaelem (William B Van Valin) a další část vzpomínky fotografa H.Funka.

8. července 2018 v 11:45 |  Rozhovory


Nikdy jsem neviděl žádné novinové výstřižky, trofeje, zlaté desky nebo jiná ocenění, která by jste očekávali někde v jeho domě. Zeptal jsem se ho na to a on se umál a řekl:
"Všechny ty věci jsou v domě na druhé straně pozemku".
Zeptal jsem se ho, proč nedá některé z nich tam, kde to mohou všichni vidět. A on odpověděl:
"No, já nemám rád přehlídky, nadřazenost. Chci tu být svůj. Když vystavím ty věci tady, kde je každý může vidět, pak to skončí jako téma konverzace a jsou mnohem zajímavější věci, o kterých mluvit. Já nechci připomínat to, kdo jsem a co jsem udělal, pak to skončí že budu myslet víc na sebe než je to pro mě dobré - vzhledem k tomu, že to není moje zásluha... je to dar od Boha. To mi dal, takže to opravdu není moje. Mám ho používat proto, aby jste se bavili, žasli, měli radost, burcovalo to něco ve vás... více důležité je sdílet to, mít odezvu. Je to jen půjčené, opravdu".


https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/11667486_986972791353721_7277747325909689563_n.jpg?_nc_cat=0&oh=def5db953e32cffbd7231b82ba2982ea&oe=5BD24D6C

https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/11692664_986972931353707_3207301706703218476_n.jpg?_nc_cat=0&oh=7fb54e8e744e06cf8cae430d42a8929b&oe=5BEC3B7C


Funkova největší vzpomínka na Michaela je emotivní.
Na ranči Neverland při sledování filmu Co je láska - z r.1993 o hrubém vztahu mezi Ike a Tinou Turner, začal náhle Michael plakat.
"Scéna, při které Ike Tinu mlátí Michaela zdrtila. Velice pevně mě stiskl. Zeptal jsem se ho, jestli chce, abych film zastavil. Signalizoval, aby se hrálo dál. V té chvíli jsem cítil jeho lidskost. Po skončení filmu jsme vyšli ven z divadla a on se mě zeptal, jestli bych s ním nešel na jízdu v pouťových narážejících autíčkách. Opravdu jsme se vyřádili. Byl jako malý kluk", směje se Funk.
M.Jackson nebyl jediná hvězda, kterou měl možnost fotit. H.Funk plánuje výstavu svých prací v Londýně a jsou mezi nimi i záběry Davida Bowie, Tiny Turner a Amy Winehouse, i když Michael Jackson bude samozřejmě dominují jak v malbách tak ve fotografiích.

Michael Jackson: On the Wall is at the National Portrait Gallery, London,
28 June to 21 October.

https://i.pinimg.com/originals/d3/17/e6/d317e649d5da684ca6ded5c1ad17f38e.jpg

Alice in Wonderland (povídka) 36. kapitola

6. července 2018 v 21:09 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)

https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif


Na policii všechno vyšetřovali a sepisovali do pozdního odpoledne. Útočníka, který se nakonec pod tíhou Alicina
a Wayneova svědectví přiznal, si tam nechali. Měl už dokonce i pár záznamů.
Jmenoval se Henry Smith a vyšlo najevo, že patříl k fašisticky orientovaným skinhead.
Wayne mezitím Michaelovi zavolal, řekl mu co se stalo a musel ho třikrát po sobě ujišťovat, že Alice je v pořádku, jenom trochu v šoku a vyplašená.
Michael seděl v hale a už na ně čekal. Jakmile je uviděl, vstal, šel jim naproti a oba je objal.
"Bože, to jsem rád, že není nikdo zraněný. Děkuji, Waynen!" "Je to přece moje práce, zapoměl jsi?" "Ale i tak... Alice, opravdu ti nic není?" upřel na ni zkoumavý pohled. Usmála se a zavrtěla hlavou. Teď, když byl Michael nablízku a cítila jeho objetí, měla zvláštní pocit ochrany a bezpečí. "Musím říct, že Alice se zachovala skvěle", prozradil Wayen. "Kopla ho přímo do..."
"Kam?" zeptal se Michael, i když to tušil. "No, ty víš kam", poznamenal s úsměvem Wayne.
"Páni, mějte se před ní na pozoru", nevydržel to smíchy Michael. To už se všichni nahlas rozesmáli s hlavami u sebe a v tu chvíli jakoby se doslova uvolnilo veškeré nahromaděné napětí .

Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Další den, když přišel k snídali, opět Michaelovi zářily oči tou známou radostí. Důvodem byly hned dvě informace, které dostal. Hned, jak se dozvěděl tu druhou z nich, zavolal to své mamince, aby se zbytečně neobávala. Věděl, ja na něm vždycky lpěla. Měla už také svůj věk a slabé srdce.
"Dobré ráno". "Dobré ráno, tati ", ozvaly se děti a Paris si neodpustila další poznámku.
"Ty dneska už nejsi jako maškara. Teď zase vypadáš jako skřítek dobré nálady". "Taky vám řeknu proč", posadil se s nadšeným výrazem ve tváři. "Dozvěděl jsem se totiž dvě báječné zprávy", oznámil. "Alice, pamatuješ si ještě na toho chlapečka v londýnské nemocnici?" zeptal se. "Jmenuje se Samuel. Samuel Bonet". "Ano", vzpomněla si. "Sdělili mi, že už se probral z kómatu".
Jen to, že díky jeho finanční pomoci má šanci na vyléčení už ale neřekl. "A také přišly výsledky histologického rozboru a je negativní ". "Co to znamená? Źe je to dobré?" chtěla se ubezpečit Paris. "Ano. Nic tam není. Až mi vyndají stehy, jizva se zahojí jako ta pod tvým okem". "Takže už nebudeš muset zase k doktorovi?" "No jenom na prohlídky, kvůli vystupování, víš ".
Nejenom jemu, ale i všem ostatním spadl velký kámen ze srdce.




Michael vzal Alici do svého pokoje s tím, že s ní potřebuje mluvit a posadil se vedle ní. Poznala, že má něco na srdci, protože jeho hnědé oči dostaly v té chvíli zase smutný výraz.
"Alice, moc mě mrzí, že tohle se ti stalo jen kvůli mě. A to jenom proto, že jsem tě sem pozval, oblíbil si tě... zamiloval se do tebe", řekl jí a bylo vidět jak je přitom rozpačitý.
"Vůbec jsem s tím nepočítal a teď si nedokážu představit, že bych tě ztratil. Už když jsem byl slavný, zažil jsem v mládí, co dovedou zlí a nenávistní rasisti. Zvlášť, když sami nic neznamenají. Nerad bych, aby tě někdo v budoucnu ohrožoval. Navíc jsem způsobil tvoje neshody s otcem. Takže... kdybys myslela, že to pro tebe bude lepší vrátit se k normálnímu životu, řekni mi to. Já to pochopím, i když to pro mě bude těžké".
Alice se na něj zadívala a nevěděla náhle, co říct, tak byla zmatená a překvapená.
"Nemusiš odpovědět hned, nejdřív si to rozmysli, ano?" Oba sklopili oči. Alice proto, že opravdu na okamžik přemýšlela a Michael snad z toho důvodu, že se obával odpovědi. Měl ten známý a nepříjemný pocit jaký mívá obžalovaný před vynesením rozsudku.
"Nemusím se dlouho rozhodovat. Pro mě je štěstím, že jsem tady. Nepoznala jsem úžasnějšího člověka, než jsi ty, Michaeli a to je k nezaplacení. Miluju tě a nic to nezmění. Ani bulvár, ani útoky, nic.. Víš, co se týká mého otce, nebylo by to jiné. Vždycky byl takový. Připadá mi, že žárlí. Na všechno a na všechny, kteří by mohli ohrozit jeho autoritu. Takže s tím se netrap. Není to rozhodně tvoje vina, že je takový ". "Zůstáváš?" objal ji a přivřel oči štěstím. "Zůstávám", zašeptala mu do ucha.



Michaelův pokoj

Dopoledne přímo lákalo k procházce v parku. Alice a Michael se šli podívat na zvířata a zaklepali i na Paris. Když se dozvěděla, že půjdou ke kolouškovi, s nadšením se k nim přiúpojila.
Byla vždycky ráda, když ho mohla krmit. Jmenoval se Freddy a pobíhal za ohradou v přístěnku.
"Aho, Freddy, ty čumáčku. Máš hlad? On ti dneska ještě nikdo nedal mlíčko, viď?" Koloušek byl na ni viditelně zvyklý a hned k ní přišel. Paris se střídala v krmení s Alicí, která si ho taky i pohladila. Pak Michael na Alici mrknul a naznačil jí, aby s ním ven.
Posadili se na trávu nedaleko přístěnku. "Je to tady úžasný", řekla Alice. "Ty jsi na to už zvyklý, tak ti to ani nepřijde". "Když začnou koncerty, neznám dlouhou dobu nic jiného než hotelové pokoje, pódium, davy... hotelové pokoje. Pořád dokola. Někdy toho mám až nad hlavu. Když se mě ptají, jestli rád cestuju, musím říct, že moc rád. Ale od svých deseti let jsem vlastně pořád na cestách, takže tohle je pro mě přímo oáza. Alice... brzo podepíšu smlouvu pak začnou zkoušky, turné. Rozhodl jsem se, že tentokrát bude všechno jinak. Dám si jednu podmínku. Chci k dispozici domek na venkově, aby děti nebyly zavřené v hotelu". "To je báječný nápad. Myslíš, že na to přistoupí?" "Nic jiného jim nezbyde", usmál se. Zadíval se na Alici pohledem, kterému by málokdo odolal. Přitiskl ji k sobě a dlouze se políbili. V tu chvíli už nic nevnímali.

Nevnímali ani to, že Paris vyšla z přístěnku, vykulila oči a vyjeveně se na ně zadívala. Pak stiskla pusu, otočila se a opatrně se vrátila zpátky.
"Budu muset svojí návštěvu u tebe prodloužit", oznámila kolouškovi.


Alice in Wonderland (povídka) 35. kapitola

4. července 2018 v 7:48 | Hana |  Alice in Wonderland (povídka)



https://i.makeagif.com/media/8-31-2015/4m62VA.gif



Příští týden měl Michael dohodnutou návštěvu u dr. Arnolda Kleina, a čím víc se ten termín blížil, tím byl nejistější. Prostředí ordinací měl opravdu nerad. V tomhle byl docela jako malé dítě. Wayenovi řekl, aby zůstal doma, že ho potřebovat nebude. Uklidnilo ho ale, když s ním šla Alice a šofér je dovezl až před vchod.
Doktor Klein pozval Michaela dál. Byl to žovielní člověk s načervenalým nosem, který působil až příliš servilně. Jeho jednání by se bedlivému pozorovateli zdálo falešné, jakoby podlézavě.
"Tak, copak se objevilo za problém?" zeptal se a posadil se na pojízdné židli proti němu.
"V telefonu zněl tvůj hlas docela vyplašeně". "Ano.. to ano. Podívej se prosímtě na tohle. Moc se mi to nelíbí ", ukázal Michael za ucho, když si odhrnul tmavé vlnité vlasy.
"Hmm... kdy jsi na to přišel?" "Je to asi čtrnáct dní". "Nebyl jsi teď někdy delší dobu na slunci?"
"Ne, to víš, že se snažím chránit". "Je to znaménko, a zatržené, takže se tam dostal trochu zánět", zjistil Klein. "Nesmíš si nechat fanynky tak sápat po krku", mrknul po něm spiklenecky, aby uvolnil atmosféru. "To mi povídej", začal se Michael smát. "Nejdřív budeme léčit ten zánět a potom se musí znaménko odstranit a poslat na histologii, jestli se nejedná o něco zhoubného.
Je to běžný postup", informoval ho Klein. "Kdo to bude dělat?" zeptal se Michael. "Ty?" "Já nejsem chirurg. Ale z mého pohledu to nebude nic vážného. Teď ti na to dám mast a antibiotika", řekl. Ošetřil ho a pak mu zalepil krk náplastí. "Nemáčet vodou a příští týden se mi přijď ukázat, jak to vypadá ", rozloučil se s ním.



Dr. Arnold Klein



Než se zánět zahojil, trvalo to skoro čtrnáct dní a Michael navštívil dr. Kleina ještě jednou.
Na chirurgii pak Michaelovi píchli injekci na umrtvení, znaménko vyřízli a větší ránu zašili.
Nějaký čas zase začal nosit roušku a maskoval se tak i před dotěrnými fotografy, kteří se díky zdrojům něco dozvěděli a číhali teď na něj všude.
Čekalo ho ale šest dnů napětí, než se doví výsledky. Snažil se být optimistický a nemyslet na to
a okolí mu v tom dost pomáhalo, zvlášť děti, Kai a Alice. Ta ho uklidňovala, dávala pozor, aby nechodil na slunce a vedla s ním zajímavé rozhovory. Ty rozhovory byly víceméně oboustranné, protože Michael byl také zvídavý a na oplátku zpovídal zase on Alici.
Nejvíc času ale strávili v domácím kině s popcornem i dětmi. Tam byl Michael ve svém živlu.
"Jéé, tatínek je maškara. Tatínek je maškara", rozveselovali ho svým smíchem Paris s Blanketem.
Poodhnul si roušku, začal na ně dělat svoje grimasy a vyplázl jazyk. "To se dělá, Paris, posmívat se tatínkovi?" zlobil se naoko. "Taky jsem se ti smál, když jsi měla poraněné oko?" Paris zvážněla a zavrtěla hlavou. "Ne". Pak se ale znovu zakřenila . "Ty jsi ale opravdu jako maškara". "Ano? Tak jen počkej, až tě ta maškara chytí ", zavolal. Vypískla a honem se běžela schovat.





Uprostřed týdne dostala Alice nápad, jak by jedině mohla otce přesvědčit a dokázat mu, že jeho názory jsou zkreslené a že se mýlí. Nechá si opravdu udělat anonymní test na HIV.
Mluvila o tom i s Michaelem a on s ní souhlasil. Když její otec chce, ať má tedy důkaz.
"Třeba to chce čas a bude se na všechno dívat jinak", poznamenal. Alice sice nevěřila, natolik ho dobře znala, ale věděla, že ho tím alespoň umlčí.
Wayne ji odvezl na nejbližší kliniku. Řekla mu, aby na ni zbytečně nečekal, že se ještě projde po městě. Chtěla si také promluvit s maminkou o tom, jaký Michael opravdu je, jak ho má ráda a svěřit se jí i se svými obavami. Pak od toho ale upustila, protože otec by tentokrát mohl být doma a rozhodla se, že jí radši zavolá.
Když vycházela z kliniky, hned ji zaujaly noviny, které měly opět tučné sousto, i když už týden staré. Přebíraly to jedny od druhých.

"JACKSON OPĚT POD KUDLOU. Tentokrát není příčinou plastika, ale rakovina. Jsou jeho dny sečteny? Z blízkého zdroje je potvrzené, že zpěvákovi byla diagnostikována rakovina kůže."

Hyeny, pomyslela si Alice. Kam až hodlají zajít? A k těm chtěla patřit. Cítila vztek, který způsobil jak článek, tak i bezmocnost bojovat prot tomu.
Stále je držela v ruce, jen nad tím zavrtěla hlavou a naštvaně je odložila zpátky. Vyndala z tašky mobil a myšlenkami byla úplně jinde. Chystala se vyťukat číslo, když tu náhle ucítila silnou ruku, která ji stiskla kolem krku.
"Hezky dej ten mobil zase zpátky a pomalu se mnou couvej", sykl neznámý hlas.
V Alici by se krve nedořezal. "Co chcete??" zeptala se stísněně. Zloděj to jistě nebyl, to by vzal mobil i tašku.
"To ví dobře ta tvoje megastar. Asi má starost o svoje dětičky, ale tebe nechá jen tak volně pobíhat. Takže změna plánu. Určitě nebude nadšený, když mu jeho krasotinka zmizí ". Michael... Chce vydírat Michaela, uvědomila si Alice.
Bude to ten anonym. Jak ji našel? Zná ji z novin, asi ji sledoval od Holmby Hills, letěly ji myšlenky jedna přes druhou. Co teď ? Michael ovládá karate, ale ona ne. Jednou ji to trochu předváděl.
Ale musí něco.. musí to zkusit. Dobrá. S rukama nic nesvede. Ale má volné nohy.Trochu se zaklonila a jednou nohou nenápadně nakročila. Pak vší silou kopla patou dozadu. Povedlo se!
Přímo do rozkroku. Silná bolest přinutila útočníka, aby ji pustil a chyil se za ono místo...
V tu chvílui zaskřípělo vedle auto, vyběhl z něho Wayne, popadl ho za zamena a srazil k zemi.
"Alice, máš ten mobil? ", křikl. "Volej policii". Přikývla a vytáčela rozklepanými prsty číslo.To by ji v šoku ani nenapadlo a co nejrychleji by utekla.
"Ježiš, Wayne, kde ses tu vzal?" "Myslíš, že mi Michael nedal instrukce abych na tebe dával tajně pozor? Počítal s tím, že ten syčák může ohrožovat i tebe. Teda... jsem překvapený, jak sis poradila", zatvářil se uznale. "Jdi se zatím posadit do auta, oni si ho už přeberou", kývl směrem k vozu. "A zatknou ho?" zeptala se s o bavami. "To se neboj. Má to spočítaný!"



Řekli o Michaelovi.... ((Talitha Fluttrby)

2. července 2018 v 21:43 |  Řekli o Michaelovi


"Michael dělal z fantazie realitu - dělal nemožné možným. Vzal kouzlo, které existuje jenom v pohádkách a přenesl je do skutečného světa. Byl branou do jiné dimenze, ve které je možné definovat víru a představivost a ne být omezován. Spojil nás k něčemu většímu, něčemu nadpozemskému, něčemu božskému. Lidé říkají, že je jiný... není prostě jiný.
JE LEPŠÍ ".

(Talitha Fluttrby)


https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/11698637_983573455026988_8419272111165512168_n.jpg?_nc_cat=0&oh=60209aa97301e772bbcb153d865df481&oe=5BA34B6F


Kam dál